Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Reportáž INFO.CZ: Ves, která měla zmizet. Neratov oživil farář z kostela, který rozstříleli Rusové

1080p720p360p

Je konec října a v Orlických horách drobně, ale vytrvale mrholí. Počasí připomíná, že život v horách není od podzimu do jara jednoduchý. Platí to i pro Neratov, vesnici přímo na hranicích s Polskem. V dobách své největší slávy měla tři a půl tisíce obyvatel, ještě během války tu žily necelé dva tisíce převážně Němců. Po odsunu tu zbyla jen hrstka lidí. Od začátku devadesátých let se ale život do vesnice pomalu vrací. Důvody jsou pro to dva: barokní dominanta a významné poutní místo – kostel Nanebevzetí Panny Marie – a komunita kolem chráněných dílen, kde pracují lidé s handicapem.

„Ne, nebál jsem se. Odcházel jsem z fabriky. Přede mnou bylo neobjevené dobrodružství. Hory mám rád, byl to pro mě dar,“ odpovídá místní farář Josef Suchár na otázku, zda jeho příchod do Orlických hor neprovázely obavy. Vyučený elektrikář a za komunistického režimu tajně vysvěcený kněz sem přišel na začátku 90. let. A Neratov začal s jeho pomocí ožívat.

Dnes mu stejně jako v minulosti dominuje barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Návštěvník k němu vyšplhá kolem ovocného sadu do příkrého kopce. Stavba velkorysých rozměrů vzbuzuje obdiv už z venku. Po vstupu těžkými dřevěnými dveřmi ale znovu překvapí. Kostelu chybí strop, respektive se na jeho místě nachází prosklená střecha.

„Když něco pokazíte, měli byste to opravit. Ale je potřeba to udělat pravdivě. Chtěl jsem, aby byla vidět etapa, která se přes Neratov kdysi přehnala,“ vypraví kousek od oltáře stojící Suchár oblečený do jednoduché šedé mikiny. Odkazuje ke květnovému dni těsně po skončení druhé světové války, kdy jeden ruský – a zřejmě opilý – voják zasáhl kostel střelou z pancéřovky. Výsledkem byl požár a zničení stavby. Několik dalších desítek let stála na místě ruina, do které byl nakonec z bezpečnostních důvodů zakázán vstup. Pryč tak byla dávná sláva místa, na které mířily za uzdravením davy. „Komunisté měli jiná poutní místa,“ podotýká Suchár.

Neratov v Orlických horách se probouzí k životu.Neratov v Orlických horách se probouzí k životu.autor: Michael Tomeš

A ukazuje na holé zdi a skromné vybavení svatostánku, které jen naznačuje, že jde o barokní stavbu významných rozměrů. Každý z předmětů navíc skrývá určitou symboliku. Absence drahých věcí má ještě jeden aspekt. „Kostel můžeme mít otevřený ve dne v noci. Může sem přijít kdokoliv, chvíli přemýšlet, podívat se skrz prosklenou střechu na hvězdy,“ říká kněz. „K čemu jsou kostely, když jsou zavřené? Vždy byly místem duchovního azylu, kde může člověk přemýšlet nad věcmi, které ho převyšují,“ dodává.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl v Neratově postaven na počátku 18. století. Kdo je jeho autorem, není jasné. Odborníci ho nejčastěji připisují kruhu kolem Giovanni Battisty Aliprandiho. Nad svatostánkem stála milostná socha Panny Marie, které byly připisovány četné zázraky. „Po druhé světové válce zmizela. Neexistují žádné záznamy o tom, kam ji odvezli. Jako by neexistovala,“ vypráví Suchár. Možná si ji vzal s sebou tehdejší německý farář, možná ji před odchodem někde schoval. Byla nejcennější součástí kostela.

Neratov byl významným poutním místem už od poloviny 17. století. Na pouť sem podle dobových údajů mohlo přicházet až kolem čtyř tisíc poutníků. Zázračnou mocí měla oplývat nejen soška Panny Marie, ale také pramen, který vyvěrá u kostela. Popularita postupně rostla, což vedlo až k tomu, že tu byl postaven barokní kostel velkorysých rozměrů.

Neratov v Orlických horách se probouzí k životu.Neratov v Orlických horách se probouzí k životu.autor: Michael Tomeš

Za oživením Neratova ale nestojí pouze sakrální stavba, která přitahuje novodobé poutníky. Obec se zvedá i díky tomu, že v ní nebo blízkém okolí fungují chráněné dílny, které dávají práci lidem s handicapem. Díky nim má dnes vesnice hospodu, zahradnictví nebo třeba obchod. „Celkové pojetí obnovy Neratova stojí na poselství, že nikdo a nic není zbytečné. Kostel, který býval zříceninou, je lepší využít než rozebrat na šutry. Podobné je to i se životem lidí s handicapem, o kterých je náš sociální program. Oni jsou stejně jako kostel symbolem smíření a krásy, co člověk dokáže. Jsou tu počátkem nového života. Díky nim se tu roztáčí i kolečka ekonomiky,“ vysvětluje Suchár a vystupuje na prostranství před kostelem, z něhož má celé údolí na dlani. Kousek pod ním právě dvojice mladých mužů z místní komunity odjíždí po kamenité cestě s kolečkem plným hlíny. O chvíli později je potkáme pracovat o kousek výše u fary.

„Támhle bydlí ženy. Tamten domek budeme opravovat. Za ním je zahradnictví, které se teď připravuje na zimu, takže už tam toho k vidění moc není. Jinak je to ale udělané tak, že si můžete vybrat, co se vám líbí – i když tam nikdo není – a peníze jen vhodit do kasičky. Lidé jsou už zvyklí, že si chodí pro čerstvou zeleninu,“ popisuje Suchár. Často se ho prý ptají, zda se tam nekrade. „Vy kradete? Ne? Tak o co jde?“ odpovídá jim. „A tamto jsou moje hračky,“ ukazuje kněz na zaparkované bagry u rozestavěného pivovaru.

Neratov v Orlických horách se probouzí k životu.Neratov v Orlických horách se probouzí k životu.autor: Michael Tomeš

Sdružení Neratov provozuje chráněná pracoviště zaměstnávající lidi s různými formami postižení. V dílnách pracují za pomoci školených asistentů nejen lidé s postižením, kteří bydlí přímo v Neratově, ale i v okolních obcích. Nejstarší chráněnou dílnou je kuchyň v budově bývalé školy. Ta nabízí celodenní stravování obyvatelům chráněného bydlení, zaměstnancům sdružení i turistům. Nedaleko Neratova pak vznikla farma, kde se chovají krávy, ovce a prasata a zpracovává se tam palivové dřevo. V Bartošovicích se nachází dílny – keramická, tkalcovská, košíkářská, šicí a tiskařská. Další dílna se stará o úpravu poutního místa nebo třeba údržbu ovocného sadu. Prádelna pere pro rekreační chaty, firmy i lidi z okolí. Lidé s handicapem oživili místní hospodu i obchod.

„Jsem vyučený elektrikář. U strojů musíte nejprve poznat, jak fungují, než je můžete začít opravovat. Od toho je obrazně jen kousek k lidem. Pokud mají určité postižení, tak by se jim mělo pomoct „opravit,“ ne je vyhodit do koše,“ domnívá se Suchár. Za inspirací z Neratova vyjížděli i do zahraničí, kde viděli, že lidé s handicapem nemusí být zavření v ústavech.

Neratov v Orlických horách se probouzí k životu.Neratov v Orlických horách se probouzí k životu.autor: Michael Tomeš

Celkově se skupina lidí kolem „obrody Neratova“ snaží, aby obec, kde žije zhruba šedesátka trvale bydlících obyvatel a pak chalupáři, zachovala charakter typický pro české vesnice. „Vesnice by měla být alternativou městského života,“ vypráví Suchár. Místo láká svatby i kulturní akce. Vše by se ale mělo dít v mezích. „Nechceme to přepálit. Neratov je krásný tím, jaký je. Všechno má určitý strop. Nechceme příliš navyšovat kapacity provozu. Přišli bychom o to ticho, které tu lidi oceňují,“ dodává farář.

Přiměřený ruch panuje kolem čtvrté odpoledne i v místní hospodě. U jednoho stolu posedává skupinka turistů nad horkou polévkou. „Pořád tu někdo je, i když je to konec republiky,“ vypráví tmavovlasá servírka, která podle svých slov pracuje po různých hospodách po Orlických horách. „Neratov jsem poznala až teď,“ svěřuje se žena, která pochází z dvacet kilometrů vzdálené Rokytnice. Společně s ní v hospodě pracují i lidé s mentálním postižením. „Většinou pracují v kuchyni. Je tam třeba pět handicapovaných a jedna hlavní kuchařka,“ popisuje mladá žena.

V kuchyni se zatím připravuje palačinka pro novinářskou návštěvu. „Jsme tu spokojené,“ ozývá se od kuchařského týmu. „Jen je tu občas nuda,“ naráží se smíchem na určitou odlehlost Neratova.

„Já vám o tom vyprávím, ale Neratov nejsem já. Není to o mě, ale o lidech, které myšlenka nadchla – žijí tady a pracují,“ říká na závěr Suchár, nejviditelnější postava zdejšího příběhu.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek