Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

S byty OKD je to jako s restitucemi: co bylo ukradeno, musí být vráceno, říká poslanec a bývalý horník

S byty OKD je to jako s restitucemi: co bylo ukradeno, musí být vráceno, říká poslanec a bývalý horník

Ve stínu kauzy Andreje Babiše tento týden sněmovna přijala několik usnesení k situaci v OKD. Podle poslanců byla privatizace těžební firmy nevýhodná ekonomicky i sociálně. Sněmovna vyzvala vládu, aby se ČR připojila k podanému trestnímu oznámení ve věci podezření na neoprávněnou výplatu dividend ze společnosti OKD. Česká strana by se také měla připojit jako poškozená s návrhem na náhradu škody a na zajištění majetku. Sněmovna naopak zamítla návrh na zřízení vyšetřovací komise. O minulosti i budoucnosti OKD a především o situaci současných a bývalých horníků jsme mluvili s jedním z jejich exkolegů a současným poslancem hnutí ANO Josefem Hájkem.

Poslanecká sněmovna tento týden přijala několik usnesení, kterými vyzývá vládu, aby se tak či onak zasadila o nápravu situace ostravské OKD. Moje první otázka zní: proč by to vláda měla dělat? Proč by se těmi usneseními měla vláda řídit?

Odpověď je z mého pohledu jednoduchá. OKD byla vytunelována v přímém přenosu, zmizely odsud obrovské majetky, které se dotýkaly statisíců lidí. V OKD jsem strávil třiatřicet let a nemohu se smířit s tím, že bylo tisíce horníků a jejich rodin, když použiju slova pana premiéra, „ojebáno“. Během privatizace se tento obrovský majetek dostal do rukou pseudopodnikatele, který zničil práci několika generací horníků a v průběhu dvanácti let zničil to, co tady horníci budovali dvě stě let.



Celé to prozatím skončilo tak, že doly jsou zadlužené částkou sedmnácti miliard a všechno, co mělo nějakou hodnotu, pan Bakala prodal a jediné, co mu zůstalo, jsou byty a pozemky. Žádný normální občan si přitom nedokáže vysvětlit, jak je možné, že takovýto podnikatel dovede k bankrotu takovouto firmu a zároveň může beztrestně zneužívat bytů. Musím připomenout, že byznys s těmi byty je v současnosti pro něj násobně ziskovější než hornictví. Lidé zde zkrátka cítí oprávněně nespravedlnost a jediný, kdo s tím může něco udělat je sněmovna, respektive vláda.

Ptám se ale proto, že ve sněmovně vznikla tento týden paradoxní situace. Jen několik hodin předtím, než se poslanci věnovali situaci OKD, vyzvali ministra financí a vašeho předsedu, aby objasnil svůj nákup jednokorunových dluhopisů. Babiš reagoval tím, že už nic vysvětlovat nebude. V podstatě dal najevo, že sněmovnou pohrdá. Necítíte v tom dvojí metr? Na jednu stranu k něčemu vyzýváte vládu, na stranu druhou jste se celý klub postavili za svého předsedu…

Kauza dluhopisů je stará dva měsíce a za tu dobu dostala myslím sněmovna k počínání Andreje Babiše všechny potřebné informace. Ostatně v úterý dopoledne tady ve sněmovně pan předseda na tiskové konferenci vše vysvětlil a řekl, že už nemá důvod k tomu, aby znovu a znovu vysvětloval již vysvětlené. Zároveň musím připomenout, že hnutí ANO chtělo projednávání kauzy Andreje Babiše přerušit kvůli tomu, aby se mohl pan předseda jednání zúčastnit. Většina sněmovny to ale odmítla, poslanci tak dali najevo, že si nepřejí pana Babiše na jednání.



Přesto, pokud by vám nyní vláda vzkázala, že nic dělat nebude, podobně jako to udělal Andrej Babiš, za šťastné byste to nepovažoval…

Podívejte, jedna věc je, jak Babiš bezprostředně reagoval, druhou to, že se nakonec třeba přece jen rozhodne celou věc znova objasnit. Nedělal bych v tuto chvíli závěry, možná by pan předseda mohl ještě jednou vše chronologicky vysvětlit. I tak si myslím, že informací už poskytl celou řadu.

Pojďme tedy zpět k OKD. Jeden z návrhů, který neprošel, byl, aby byla zřízena parlamentní vyšetřovací komise. Čeho by mohla taková komise podle vás dosáhnout?

Vždycky záleží na tom, kým je vyšetřovací parlamentní komise obsazena. Známe příklady pozitivní, jmenovat můžu komisi ke kauze Opencard, ale samozřejmě také komise, které za sebou žádný výsledek nemají, například komise k dálnici D47. Vždycky záleží na tom, kdo komisi vede a jaké má politické zadání. Mnohdy je to zadání takové, aby kauza spíše vyšuměla.



Pokud jde usnesení, která sněmovna schválila, lze je v základu rozdělit na dva typy. První míří k hledání viníků a k vyšetření okolností privatizace, míří tedy spíše do minulosti. Druhý volá po řešení aktuální pracovní a sociální situace horníků a chce řešit jejich budoucnost. Který z nich považujete za důležitější?

Jednoznačně ten druhý. Ne, že by to těm lidem bylo jedno, dneska ale už vědí, že pokud Bakala vyvedl z OKD sto miliard, že se již nevrátí. Je to pro ně nevratný krok. Na druhou stranu zde jsou pořád hmatatelné byty a pozemky a u nich je ještě nějaká šance dát průchod spravedlnosti.

Pokud bychom se přece jen ještě vrátili k privatizaci, Antonín Seďa z ČSSD vám na plénu sněmovny několikrát zopakoval, že odbory tehdy schvalovali doprivatizaci OKD Karbon Investu. Podle Sedi považovali Viktora Koláčka za důvěryhodného partnera…

Já jsem tehdy členem odborů nebyl, nemohu tedy a ani nechci odbory hodnotit. Každopádně je asi pravda, že odbory tenkrát doprivatizaci šestačtyřiceti procent akcií OKD schvalovali, nicméně nesmíme zapomínat, že mnoho odborářů mělo vždycky blízko k ČSSD. V každém případě odboráři tehdy vycházeli z informací, které měli k dispozici, Koláček byl hornický inženýr, který působil hodnověrně a nejspíš nikdo nevěděl, že je to pouze bílý kůň.



Ve svém vystoupení před poslanci jste Bohuslavu Sobotkovi, který byl tehdy ministrem financí, vyčetl v podstatě čtyři věci: nízkou cenu za doprivatizaci OKD, nedostatečnou garanci bytů, nevyřešené financování technické likvidace dolů a s tím související neexistenci kloudného sociálního programu. Mohl byste to okomentovat?

Pokud jde o nízkou cenu prodeje OKD, postačí k tomu kupecké počty a základní znalost tržních cen bytů a pozemků. Během deseti minut zjistíte, že to Sobotka prodal pod cenou. Jenom za byty a pozemky měl stát dostat 4,2 miliardy, přitom za celou OKD, tedy i za doly, důlní zařízení, koksovny, za dvacet dceřiných společností, hotel, byty, pozemky a další, dostal se vším všudy jen 4,1 miliardy. Ostatně Bakala, když vstupoval na burzu, si nechal společnost ohodnotit na padesát miliard.

Pokud jde o byty?

Byla to přece smlouva mezi dvěma subjekty, a přestože stát prodával jen šestačtyřicetiprocentní podíl, tak si mohl stanovit takové podmínky, které mohly byty garantovat tehdejším nájemníkům. Stát je měl nechat napsat přímo do privatizační smlouvy, to znamená, že by v ní bylo uvedeno, že byty musí být prodány nájemníkům. A pokud by na to partner nepřistoupil, prostě by se neprivatizovalo.



Možná vůbec nejdůležitější jsou v tuto chvíli třetí a čtvrtý bod, tedy financování technické likvidace dolů a sociální program.

Měl jsem před několika lety možnost vidět, jak se s útlumem těžby vypořádali v jednom německém důlním podniku srovnatelné velikosti, který ovšem zůstal v rukou státu. V roce 2008 tam rozhodli o útlumu těžby a připravili desetiletý program s heslem, že se postarají o každého horníka. Zpracovali pak precizní plán, který se zaměřil na sociální oblast, každému zaměstnanci připravili rekvalifikační program, vyřešili případné odchody do důchodu.

Během těch deseti let také postupně vytvářeli nové společnosti, které začali podnikat na trhu v jiných odvětvích a z jejich zisku budou financovat náklady, které zůstanou na uzavřených šachtách. Bakala vyvedl sto miliard ven, podobný program by stál řádově někde kolem pěti miliard. V privatizační smlouvě měla být klauzule, která by nového majitele zavazovala odvádět určité procento zisku na podobný sociální program. Bohužel to dneska bude muset financovat stát, případně nový vlastník OKD.



Téma OKD sněmovna otevřela už někdy loni v létě. Odpověděl vám za tu dobu vůbec premiér na tyto výtky?

Pan premiér k tomuto bodu vystoupil loni 30. června jako první vystupující. Řekl, že OKD prošlo divokou privatizací, „já nic, já muzikant,“ všechno bylo rozkradeno před námi a jenom díky mně stát dostal alespoň 4,1 miliardy korun a tím to pro něj skončilo. Od té doby mlčel jako ryba a nejen já, ale ani jiní poslanci z něho už žádnou odpověď nedostali.

Přesto všechno jste ve středu ve sněmovně pravil, že pořád existuje naděje. Proč si to myslíte?

Můj postoj souvisí s mou bývalou profesí. Horník musí mít naději, jinak to v dole nejde. Moje naděje ale jednoznačně vychází z textu privatizační smlouvy, která v jednom z bodů uvádí, že pokud bude podána stížnost k Evropské komisy na nedovolenou podporu a prokáže se, že k ní při privatizaci došlo, lze dosáhnout zrušení celé smlouvy.

A může se to skutečně stát?

Nechci tady v žádném případě předjímat, jsem ale přesvědčený, že se to stát může. Opakuji, nájemci hornických bytů prožívají obrovskou nespravedlnost a chtějí pouze to, co jim bylo přislíbeno. A pokud tady při církevních restitucích Kalousek hřímal, že musí být vráceno vše, co bylo ukradeno, myslím, že to stejné platí u hornických bytů.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek