Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Škromach: Lánská schůzka byla Chovancem řízená provokace. Z Babiše jsme udělali velkého politika

Škromach: Lánská schůzka byla Chovancem řízená provokace. Z Babiše jsme udělali velkého politika

Bývalý dlouholetý vrcholný politik sociální demokracie Zdeněk Škromach v rozhovoru pro INFO.CZ bilancuje poslední roky své strany. Mimo jiné je přesvědčený o tom, že Lánská schůzka po volbách v roce 2013 byla řízenou provokací Milana Chovance, jejímž cílem bylo vystrnadit z vedení strany lidi, kteří, jak sám říká, vadili. Od nedělního sjezdu ČSSD v Hradci Králové očekává vyvození odpovědnosti z volebního debaklu a zvolení nového vedení, které bude schopno straně opět navrátit důvěru voličů. Škromach vidí v danou chvíli jako ideálního předsedu ČSSD Jiřího Zimolu.

Chystáte se na sjezd ČSSD?

Ano, byl jsem zvolen delegátem. Jedu tam.

Co od něj čekáte?

Očekávám resuscitaci strany, někdo tomu říká také restart. Čekám vyvození odpovědnosti za loňský volební neúspěch, který byl bohužel výrazně větší, než se očekávalo. S ohledem na to, jak je ale sjezd časově naplánován, počítám s tím, že cílem bude především zvolení nového vedení strany a rozhodnutí o tom, zda bude mít toto nové vedení pověření k vyjednávání o případné účasti sociální demokracie ve vládě. Konečný výsledek těchto jednání by měl být předložen přerušenému sjezdu řekněme do měsíce nebo tří týdnů. To znamená, že také očekávám, že sjezd v neděli neskončí, bude přerušen a pak pokračovat dalšími sjezdovými dny až do dalšího řádného sjezdu, anebo alespoň do podzimních komunálních a senátních voleb.

Chci se ještě vrátit k volebnímu výsledku. Kde spatřujete příčiny toho, že ČSSD dopadla podobně špatně, jako naposledy ve volbách v roce 1992?

ČSSD nedokázala využít potenciál, který byl nastartován ještě v čase, kdy ji vedl Miloš Zeman nebo Jiří Paroubek. Ukázalo se, že to, co se v minulosti jevilo jako úspěch, úspěchem nebylo. Byly to dozvuky předchozí éry. Už v roce 2013 jsme očekávali výsledek někde okolo třiceti procent, nakonec to ale bylo podstatně méně. Následně jsme sice vytvořili vládu s hnutím ANO, ale v konstelaci, která pro nás nebyla příliš výhodná. Možná jsme měli aspoň využít toho, že prezident nechtěl jmenovat vládu, jejíž součástí by byl Andrej Babiš, protože neměl vyřešenou otázku lustrace.

1080p 720p 360p
Druhý: Babiš dal Zemanovi herdu, vrátil mu požadavek 101 podpisů, říká Zdeněk Škromach

Bohužel jsme tak neučinili, což považuji za náš první krok k tomu, že jsme z Babiše učinili velkého politika. Pak jsme sice byli čtyři roky součástí a nejsilnější stranou úspěšné vlády, problém byl ale její konec. Pokud jsme už jednou akceptovali účast Babiše na vládnutí, tak bylo chybou půl roku před volbami kvůli témuž vyhlásit vládní krizi. Hnutí ANO následně situaci umě využilo ve svůj prospěch, a to už vůbec nemluvím o tak fatální chybě, jako byla kauza lithium. Byla to diletantská nahrávka všem našim konkurentům.

Těch problémů a příčin neúspěchu ČSSD bylo ale víc. V posledních letech jsme se zabývali jen sami sebou, šlo nám pouze o rozdělování funkcí a mocenské hry a postupně jsme zapomněli na to, že se musíme starat především o to, aby bylo co rozdělovat a čím oslovit voliče. A pokud chcete prosazovat program, musíte k tomu mít dobré volební výsledky. A ty jsme neměli už v krajských a senátních volbách v roce 2016. Už tehdy se ukázalo, že ztrácíme důvěru občanů, což nikdo z tehdejšího vedení nereflektoval.

A pokud se bavíme o sjezdu, měl by se někdy začátkem září opět sejít, a projednat naše programové cíle před komunálními volbami tak, abychom byli schopni konkurovat hnutí ANO a SPD, což jsou strany, ke kterým mnoho našich původních voličů odešlo. S tím souvisí další věc: minulé vedení systematicky likvidovalo naše spíkry, to znamená lidi, kteří jsou schopni oslovovat různé voličské skupiny aspoň tak, jak jsme to historicky zažili třeba v čase tzv. svaté trojice, kdy ve vedení byli Miloš Zeman, Petra Buzková a Stanislav Gross.

Jak by podle vás strana vypadala, kdyby v roce 2011 na sjezdu v Brně nevyhrál boj o předsedu Bohuslav Sobotka, nýbrž Michal Hašek?

Odpovím otázkou: jak by asi ČSSD dneska vypadala, kdyby v roce 2003 podpořila svého kandidáta na prezidenta? Miloš Zeman by měl už dávno své dvě funkční období za sebou, ČSSD by nebyla dlouhodobě rozdělená a Václav Klaus by se na Hrad nikdy nedostal. V každém případě byla Sobotkova chyba, že nedokázal navázat s Michalem Haškem dlouhodobě věcný a pracovní vztah a namísto toho ho vnímal jako svého nepřítele.

Nebylo to ale oboustranné?

Nemyslím si to úplně. Michal Hašek dvakrát porazil Slávka Sobotku, pokud jde o preferenční hlasy. Sobotka to měl brát v potaz, šlo také o to, abychom využili podpory občanů pro jednotlivé naše politiky. A já si myslím, aspoň jsem to tak osobně vnímal, že byl Michal Hašek nakloněný spolupráci. Navíc musím připomenout Jiřího Paroubka, který věděl, že pokud chce být úspěšný předseda, musí vyjít také s lidmi, se kterými se ne ve všem shodne.

A co Lánská schůzka? Nesvědčila o tom, že také Michal Hašek vnímal Sobotku jako svého soupeře?

Vzhledem k tomu, že znám pozadí té schůzky, tak si myslím, že to byla řízená provokace s cílem zbavit se politických odpůrců ve vedení ČSSD…

Tím myslíte, že to řídil Bohuslav Sobotka nebo někdo z jeho okolí?

To je celkem jednoduché. Nominoval byste na post ministra vnitra člověka, který vlastně usiloval o vaší pozici? Na nejvýznamnější místo ve vládě?

Takže to celé podle vás byla práce Milana Chovance?

(smích) O spoustu věcí vím, problém ale může být s tím, jak je prokázat. Pokud se ale člověk podívá na průběh a výsledek celé akce, je to zřejmé. Tak třeba: tajná schůzka v Lánech je naprostý logický nesmysl. Přece se nelze sejít s prezidentem, když o tom ví desítky, možná i stovky lidí, kteří patří do protokolu, do ochranky. Jak chcete uspořádat na takovém místě tajnou schůzku? Přitom to byl právě Milan Chovanec, kdo tlačil na to, aby ta schůzka byla tajná, aby se o ní nemluvilo. A pak byl první, kdo veřejně přiznal, že se schůzka konala…

Tudíž tvrdíte, že to byl Chovancův tlak, který způsobil, že šlo o tajnou schůzku?

No jednoznačně. Je ale potřeba také říct, že sama o sobě ta schůzka určité opodstatnění měla. Byla tu totiž zkušenost s volbami v roce 2010, kdy ČSSD také vyhrála, avšak Václav Klaus jejího předsedu nepověřil sestavením vlády. Tudíž tady i po volbách v roce 2013 byla důvodná obava, že se stane něco podobného a sociální demokracie nebude opět pověřena sestavením vlády.

A myslíte si, že by tehdy Miloš Zeman mohl skutečně nepověřit Bohuslava Sobotku sestavením vlády?

Tak, umím si představit, že by mohl říct: „Hele, Slávku, vyhrál jsi sice volby, ale morálním vítězem voleb je v podstatě Babiš a hnutí ANO, neboť dosáhlo výsledku, který nikdo neočekával.“ Přesto si myslím, že celá akce byla jistou konspirací, nikoliv proti Sobotkovi, což tak mělo vyznít, avšak ve skutečnosti to byla snaha, a takový byl také nakonec taky její výsledek, tedy že byli z vedení strany postupně odstraněni lidé, kteří vadili.

Pojďme se vrátit k současnosti a budoucnosti ČSSD. V tuto chvíli je prakticky jisté, že se vám na sjezdu v neděli nepodaří zvolit kompletní vedení strany, je dost dobře možné, že se nedostanete k ničemu jinému, než k volbě předsedy a prvního místopředsedy…

Doufám, že to tak nedopadne. Je třeba vytvořit takovou atmosféru a takové podmínky, abychom zvolili celé vedení. Pokud by totiž mělo být vedení dovolováno později, ať už Ústředním výkonným výborem, což považuji za naprosto nepřijatelné, anebo na dalším pokračování sjezdu třeba za dva nebo tři týdny…

Anebo za dva či tři měsíce…

Pokud bychom se bavili v řádu měsíců, je to špatně. Nové vedení musí přece rozhodnout o tom, jak se sociální demokracie postaví k vládě, ke své případné vládní účasti. To je věc, kterou musí navrhnout legitimní a kompletní nové vedení strany. Pokud by naopak nastala situace, že budeme mít předsedu a možná prvního místopředsedu, tj. dva lidi, kteří budou v roli nějakých „diktátorů“ strany, tak se obávám, že to skončí prohloubením krize sociální demokracie.

A co kdybych vám namítl, že to může skončit přesně obráceně. Pokud se situace v tuto chvíli jeví minimálně nepřehledně v tom smyslu, že lze těžko někoho z kandidátů označit za jednoznačného favorita, co když se to ani na sjezdu nezmění? Jinak řečeno, co když se vám nepodaří zvolit ani předsedu?

Bůh s námi (smích)… Stát se může cokoli. Znamenalo by to podle mě naprostý rozklad strany. Strana, která není schopná vygenerovat své vlastní vedení, tak byť má dlouhou historii, nemá zrovna dobré vyhlídky.

Kdo je podle vás favorit v boji o post předsedy?

Situace je myslím vyrovnaná. Jsou tam čtyři kandidáti a nepodceňoval bych ani ty ostatní.

Kdo je vedle Jiřího Zimoly, Jan Hamáčka a Milana Chovance ten čtvrtý?

Miroslav Krejčík. Podle mě je to černý kůň volby předsedy, který by mohl za určitých okolností uspět. Otázka totiž je, zda budou delegáti akceptovat v novém vedení někoho z toho stávajícího. Osobně v tomto ohledu spoléhám na zdravý rozum delegátů, tudíž že nebude ze současného vedení nikdo zvolen. V takovém případě nám zbudou dvě jména: Zimola a Krejčík. Úspěch těch dalších bych už považoval za překvapení.

Co říkáte na to, že bude část sjezdu uzavřena veřejnosti a novinářům?  

Považuji to za naprosto nepřijatelné. Obzvláště v situaci, ve které se nacházíme, je potřeba stranu otevřít a není možné, aby veřejnost mohla slyšet pouze projevy kandidátů na předsedu a ostatním delegátům bylo k těmto veřejným vyjádřením upřeno opět veřejně vystoupit. Straně by to neuškodilo, naopak by to mohlo upustit páru z kotle toho napětí a naštvání. Měli jsme se naopak snažit vytvořit prostor pro diskusi. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsem se připojil k iniciativě Zachraňme ČSSD. Aby vznikl prostor pro veřejnou debatu o naší budoucnosti.

Pro širokou veřejnost, která se detailně neorientuje ve vnitrostranické situaci, se mohou tři hlavní kandidáti na předsedu jevit v tom, jaký mají názor na případnou vládní spolupráci s hnutím ANO, zaměnitelní. Je mezi nimi v tomto rozdíl?

Ano, ty rozdíly nejsou velké. V zásadě jim teď jde především o to, aby si vytvořili pro sebe výhodnou pozici. Osobně se mi třeba nelibí, jak Milan Chovanec vytváří dojem, že je jediným bojovníkem proti Andreji Babišovi. Od člověka, který s ním byl téměř čtyři roky ve vládě, to ostatně ani nemůže brát nikdo příliš vážně. Navíc je to neférové vůči ostatním kandidátům, protože už teď je jasné, že budeme muset vyjednávat o případné účasti nebo neúčasti ve vládě. A mluvit o tom, jak ostatní kolaborují s Babišem a přitom tvrdit, že být ve vládě je menším zlem než pobyt v opozici, není také úplně férové. Především by ale kandidáti na předsedu měli sjezdový spor postavit na programu a prioritách a nikoli na vztahu k Babišovi. V tom je přece příčina ztráty voličské základny.

Kam si myslíte, že by strana pod vedením každého z nich směřovala?

Bude samozřejmě záležet na kompletním vedení. Faktem ale je, že předseda ztělesňuje symbol strany. Bral bych to tak, že strana potřebuje charismatického lídra, řekl bych „Ficovského“ typu, a z tohoto pohledu mi popravdě řečeno vychází Jirka Zimola. Má určité charisma, může přinést změnu a je to typ politika, který dokázal opakovaně vyhrávat volby. Jak by ale vypadala pod jeho vedením strana, je teď těžké odhadovat, je to běh na dlouhou trať. Změnit poměry ve straně a změnit to, jak stranu vnímají voliči, bude práce ne na jeden nebo dva roky, ale na dvě nebo tři volební období.

Do jaké míry může průběh sjezdu ovlivnit návštěva prezidenta Miloše Zemana?

Možná některý z kandidátů čeká, že ho Miloš Zeman podpoří, ale pokud jsem zaregistroval jeho veřejná vyjádření, tak se k ničemu podobnému nechystá. Navíc pokud vezmu Chovance, Hamáčka a Zimolu, o všech lze říct, že mají k prezidentovi poměrně blízko. A všichni také před prezidentskými volbami podpořili právě Zemana. A ani jeden z nich si podle všeho také nemyslí, že není dobré mít urovnané vztahy s Hradem.

Je to zkrátka bývalý předseda sociální demokracie, který prodělal nějaký vývoj, a vždycky, když sociální demokracie nenašla způsob, jak si s ním zachovat vztah rovného s rovným, nedopadlo to pro ni dobře. ČSSD by si měla držet svoji pozici, ale zároveň mít s prezidentem korektní vztah. Miloš Zeman je sice nějakým symbolem, ČSSD, ale není stranou Miloše Zemana. Vést s ním ale nějakou válku je kontraproduktivní a nesmyslné. Myslím, že si to všichni kandidáti na předsedu uvědomují.

K výhře Zemanovi dopomohla relativně kontroverzní kampaň, která pracovala s uprchlickou krizí a především se strachem a obavami lidí, které s ní souvisí. Po volbách se přitom někteří sociální demokraté nechali slyšet, že by se vítězstvím Zemana měla ČSSD inspirovat a zpochybňovali teze o mizení levicových voličů. Respektive tvrdili, že Zemanova výhra ukázala opak, tedy že jich tady je pořád hodně…

Předně: nemyslím si, že se Zeman nějak výrazně za poslední roky změnil. Samozřejmě dokáže chytře nakládat s tématy, dokáže v lidech vybudit emoce, má proto spoustu nadšených příznivců i kritiků. A pokud se mu hází na hrb, že rozděluje společnost, není to pravda. Společnost je rozdělená i bez něj. Pokud jde o téma uprchlíků, prezidentské volby ukázaly, že tu je velká voličská základna, kterou by si sociální demokracie neměla nechat vzít. A pokud někdo tvrdí, že Zemana volili především voliči hnutí ANO a SPD, bylo by dobré se podívat na to, koho tito lidé volili předtím, než ANO a SPD vznikly.

A já si dovolím tvrdit, že to jsou z velké části bývalí voliči sociální demokracie. Z našeho pohledu je zásadní, abychom nalezli pozici, která se opět zaměří na seniory, které nám sebral Babiš, na rodiny s dětmi, které nám berou Piráti a další strany, a na lidi práce, a to nikoli tím, že budeme opisovat od odborů jejich témata. Ministři pochodující na demonstraci odborů za vyšší mzdy po čtyřech letech ve vládě nepůsobili také zrovna důvěryhodně.  

Takže z toho, že by se ze sociálně demokratické strany stala postupem času strana národovecky nebo národně zaměřená, se nebojíte?

Nebojím. Něco takového – i když v omezené podobě – tady už existuje. My ale musíme aktualizovat témata a otázky, které voliče trápí a na které bude umět sociální demokracie reagovat. Není to přece jen problém České republiky. Pokud se podíváme třeba jen na postkomunistické země, kde má – snad kromě Slovenska – sociální demokracie významnější vliv? My zkrátka musíme nalézt takovou pozici, která zabrání expanzi nacionalistických stran a současně vrátí důvěru voličů v sociální demokracii. Pokud chceme prosazovat náš program, potřebuje dobré volební výsledky. A je otázka, zda tady máme vyklidit prostor a nechat vládnout strany, jako je Okamurova SPD.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek