Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Spojenectví ANO a KSČM si představit nedovedu, říká pro INFO.CZ Jiří Dolejš

Spojenectví ANO a KSČM si představit nedovedu, říká pro INFO.CZ Jiří Dolejš

Řeči o hodném oligarchovi, který dá všem lidem práci a zavede pořádek, opomíjí podle místopředsedy KSČM programovou protichůdnost politických zájmů pravice a levice. Jiří Dolejš to říká v exkluzivním bilančním rozhovoru pro INFO.CZ s tím, že se Andrej Babiš vzhlíží v pravicových vzorech, mluví o zeštíhlování solidárního sociálního státu a odmítá zdanění velkých korporací. „Kromě mimořádné ústavní situace si představit takové programové spojení nedovedu,“ zdůrazňuje. Podle něj jsou již komunisté ale za jistých předpokladů vládní odpovědnost ochotní převzít. „Dnes už lidé mohou srovnávat a strašení KSČM plošně nezabírá,“ nepochybuje Dolejš.

Jak hodnotíte páteční a sobotní sjezd sociálních demokratů? Co vaši konkurenti na levici podle vás vzkázali voličům a co to znamená pro vás?

Předvolební sjezdy bývají spíše vzkazem voličům, než o otvírání křižovatek. Upozaďují personální rozpory, ostatně kdo by volil znesvářenou stranu, a spíše předvádí připravené marketingové tahy, než aby nabídly pohled do kuchyně, ve které se vaří lektvary na strategické neduhy. Jasné bylo především to, že ČSSD chce svést jako klíčový duel s hnutím ANO a že se nechce více rozkročit do liberálního středu. Po letech nudného vládního kompromisu s pravicí chce vylepšit svou image odkazem na tradiční levici.

Až praxe ale ukáže, jak voliči vyhodnotí důvěryhodnost tohoto manévru a zda se odvrátí od Babiše. Na sociologických šetřeních je zjevná korelace mezi vzestupem ANO a poklesem ČSSD, uvidíme tedy, jak poradci Andreje Babiše zareagují. Konkurence o protestní a zejména levicové voliče se samozřejmě týká také KSČM. Je na nás, abychom se v očích těchto lidí předvedli jako autentičtější, důslednější a tedy i důvěryhodnější: že ČSSD je jen levicovým kováříčkem, ale skutečný levicový kovář je KSČM. 

Překvapilo vás, jak hladce prosadil Bohuslav Sobotka do nejužšího vedení strany pouze své lidi? Zdá se, že ho sociální demokraté považují za úspěšného předsedu a premiéra…

Volba předsedy ČSSD nemohla překvapit, zejména když probíhala z jednoho návrhu. Dvě stovky delegátů, kteří nehlasovali pro, nemusí být nositeli alternativy, ale je to signál nalomené důvěry. Zatím to gesto soudržnosti působí poněkud unylým dojmem. Pokud se kdesi krčí nějací „královrazi“, nepochybně vyčkávají až na volební výsledek. Sebezáchovný pud velí, že útok na vlastní stranu těsně před volbami by jen dehonestoval. 

Neuspokojené mocenské zájmy jsou v politice běžné, konflikty bývají živeny i zvenčí. Otázkou je, zda má kritika čitelný programový grunt, zda se ví, co dělat v ideové rovině. To nechci u jiné strany hodnotit. Určitě ale obecně platí, že se tu projevuje také určitá obecná krize stranické politiky a štěpící linie vyvolaná emocemi spojené s pocitem bezradnosti. Populisté šíří morální paniku a nabízí zástupná témata. To se projevuje napříč celým politickým spektrem. 

Bohuslav Sobotka několik týdnů před sjezdem hovořil o případné povolební spolupráci ČSSD s KSČM na vládní úrovni. Bohumínské usnesení ale nikdo jako téma na sjezdu nezvedl. Má vůbec smysl se o tomto dokumentu z poloviny 90. let minulého v roce 2017 bavit?  

Bohumínské usnesení je svou podstatou anachronismem. Mohlo by být překonanou historií, pokud by ho čas od času někdo nepoužil jako výmluvu neochoty spolupracovat na levici. Pokud se ČSSD vyhýbá o něm mluvit na sjezdové půdě, může to být i proto, že veřejná stranická debata o této bariéře spolupráce je vnímána stále jako konfliktní. KSČM se ale dokáže prosadit i za těchto podmínek, jak ukázal rok 2002.

Asi by přesto bylo dobré tento pozůstatek levicového schizmatismu překonat, je totiž nevýhodný pro levici jako celek. Avšak je to rozhodnutí sociálních demokratů. Rozhodovat o koalicích by měly volební výsledky a programové důvody. Spolupráce ČSSD a KSČM v krajích ukazuje, že v případě potřeby může realita ono usnesení překonat. Podobně jako v sousedním Německu existují v zemských sněmech koalice SPD a Die Linke.

Případná levicová vláda, aspoň podle předvolebních preferencí, nebude po volbách na pořadu dne. ČSSD i KSČM ostatně ztratily i v loňských krajských volbách. Sněmovní volby mohou dokonce dopadnout tak, že sociální demokracie bude v součtu s KSČM disponovat nejmenším počtem mandátů za posledních dvacet let. Podle všeho nyní levicové voliče vysává Andrej Babiš…

Krajské volby opravdu potvrdily přeliv nespokojených voličů k hnutí ANO. Je to u vládní strany poněkud paradox…

Jak si ho vysvětluje?

Podle mě to souvisí se dvěma faktory: prvním je, že působí dočasná stabilizace ekonomického vývoje, druhým pak to, že se projevuje určitá nedůvěra v tradiční politické strany, které vládly posledních pětadvacet let. Lidé přestali věřit, že se od nich dočkají skutečné změny. A uvěřili iluzi, že úspěšný miliardář, který chce řídit stát jako firmu, zavede alespoň pořádek.

Zdaleka nejde jen o levicového voliče, ono také hnutí ANO je stále čitelnější pravice. Je jen pragmatičtější, než byly ideově tradiční strany jako ODS. Co je ošidné, je despekt k stranickému politickému systému, který může zametat cestu k politice vůdcovského typu. Debata o riziku oligarchizace české politiky je bohužel oprávněná. A není to jen problém České republiky. Nezbývá, než důvěru lidí získávat činy, a nikoli jen proslovy a gesty. 

Jak v tomto ohledu hodnotíte aktuální příklon sociálních demokratů k tradičnějším levicovým tématům. Je to podle vás cesta, jak vtáhnout Babiše do pravo-levého střetu?

ČSSD byla silná, když se uměla rozkročit. To nyní dokázalo spíše hnutí ANO. Debata, že se oranžová posune k červené a opustí duhovou, mi přijde značně povrchní a spíše ústupnická. Pokud je tradičnější levicovost jen nátěr před volbami, stejně klesá přesvědčivost. Nepomůže ani vyostřit rétoriku imitací argumentace populistů, zanadávat si na korektnost a na černé pasažéry v sociálním systému.

Celý ten mediálně konstruovaný spor „sobotkovských“ liberálů a údajně autentických levičáků působí dost uměle. Celé je to hodně o nedůvěře v řešení následků pokušení mocí. To ideologické nálepky neřeší. A pokud se po letech kompromisů posune ČSSD slovně tam, kde celou dobu byla KSČM, pak to neznamená, že Andrej Babiš opustí svou taktiku tvářit se jako pragmatický technokrat, který nemá s politikou nic společného. 

Pojďme ke KSČM. V jaké je strana nyní kondici, krajské volby pro vás dopadly ještě hůř než pro ČSSD. Jaké z toho vyvozujete závěry a co to bude znamenat s výhledem k těm sněmovním?

Krajské volby byly poznamenány nejen nástupem fenoménu Babiš, ale také tím, že obhajoba poctivé koaliční práce v krajích byl pro našeho voliče slabý volební motiv. Parlamentní volby jsou o něčem jiném a volební účast v nich bude také zhruba dvojnásobná. Musíme s dostatečnou přesvědčivostí odprezentovat, že KSČM je strana, která má odvahu jít na podstatu změn a může voliče opět přitáhnout.

Náš volební potenciál lze konzervativně odhadnout v rozpětí deseti až patnácti procent. Oslabit nás mohou jen vlastní přešlapy, oživování překonaných ideologických stereotypů a nadbíhání extrémistické argumentaci. V hnědém koutě je plno a místo krmení bubáků antikomunismu je účinnější nastolovat vlastní témata. Jakmile potvrdíme, že jsme stabilní silou, která ví, co chce, můžeme náš potenciál ještě navýšit.

KSČM měla sjezd minulý rok, řada vašich spíše konzervativnějších voličů si hodně slibovala od Josefa Skály, který byl nakonec ve volbě předsedy poražen, je ale místopředseda. Avšak prakticky neviditelný…

To je dotaz spíš na něj, co očekávali jeho podporovatelé i on sám a jak to nyní vnímají. Ve své agendě má ideologii, propagandu a úsek komunikace s médii. Pravdou je, že delegáti sjezdu cítili, že v oblasti komunikace s veřejností je problém, když většina občanů ani neví, co přesně má KSČM v programu a jak pracují naši lidé ve všech zastupitelských strukturách ze zdola nahoru.

Každý sjezd nějak rozhodne kádrové otázky a povinností zvolených, ať již zastupují jakýkoliv myšlenkový proud, je, aby vedení fungovalo jako celek. A já si osobně myslím, že síla KSČM je i v tom, že dokáže různé vnitřní proudy vyvažovat, zapojit do společné práce bez zbytečného štěpení či popírání již dosaženého. Uvědomme si, že KSČM v evropském srovnání mezi stranami, které vznikly transformací z někdejších komunistických státostran, patří k nejúspěšnějším. 

To je pravda, ve vašem případě dokonce nelze vyloučit, že skončíte v letošních volbách druzí, tedy před ČSSD. Za jakých předpokladů to může být realistický scénář?

Nejde o to, jakou mám představivost. Do voleb zbývá přes půl roku a stát se může mnohé. Podobná situace tu už byla jak po volbách v roce 1993, tak kolem roku 2004. Pro nás by to byla výzva prakticky dokázat schopnost oslovit daleko širší škálu voličů volajících po změně, unést odpovědnost za širší levici a nejen za ni. Jsem přesvědčen, že nejsme žádnými ukřičenými extrémisty, ani do sebe zahledění sektáři, a že bychom takovou odpovědnost unesli.

Vojtěch Filip dokonce v této souvislosti před časem před novináři hovořil o tom, že je KSČM připravena po osmadvaceti letech v opozici převzít vládní odpovědnost. Vnímáte to taky tak?

Něco takového předpokládá dvě věci. Za prvé dobrý volební výsledek. To je předpoklad, aby s námi bylo zacházeno jako s partnerem. Být jen ocáskem nějaké vládní kombinace, to je role užitečných idiotů, což by nás poškodilo v očích voličů. Za druhé jde o to být vnímán většinovou společností jako odpovědná politická síla a nejen být akceptován politickým spojencem, u kterého se předpokládá významnější průnik programů.

Ano, na to se chci právě zeptat: dozrála už podle vás k něčemu podobnému česká veřejnost?

Počátkem 90. let začala pro KSČM éra programové transformace a praktické adaptace na podmínky polistopadové společnosti. Počátkem 21. století už lze uvažovat o KSČM jako o politické síle opakovaně legitimizované volbami a také otestovanou několika pokusy našich militantních odpůrců o vyloučení KSČM z demokratické politické soutěže.

Dnes už lidé mohou srovnávat a strašení KSČM plošně nezabírá. Proto jsme také v posledních letech začali ze struktur našeho odborného zázemí a ze schopných osobností budovat i tzv. stínovou vládu. Přesto, že se jisté procento populace může hlásit k nějaké formě nesnášenlivého antikomunismu, většinová společnost nás myslím již bere jako stranu, která má dostat šanci ukázat, jak chceme demokraticky realizovat to, co je v našich silách.

A jak byste reagoval na pochybnosti stran vaší demokratičnosti?

Náš koncept sociálně spravedlivé společnosti považuji za demokratický a především za poučený i ze selhání našich předlistopadových předchůdců.      

V této souvislosti se často spekuluje o tom, že by komunisté mohli podpořit jednobarevnou vládu hnutí ANO. Jak byste to okomentoval. Pokud si to umíte představit, za jakých okolností? A jaké programové priority byste chtěli v takové konstelaci prosadit?

Zopakuji – pro jakoukoliv dohodu o podpoře vládnutí je klíčový programový průnik a ne mocenské pozice. Ty mohou jen přispět ke kontrole prosazování programových priorit. Co je možné v územních samosprávách, nelze na centrální úrovni. Zde je možná spolupráce programově odlišnějších subjektů jedině v případě, že by šlo o mimořádné období zvládnutí nestability. Vyprávěnky o hodném oligarchovi, který se postará o prostý lid, dá mu práci a zavede pořádek, opomíjí programovou protichůdnost politických zájmů pravice a levice. 

Ostatně předseda hnutí ANO se sám vzhlíží v pravicových vzorech, mluví o zeštíhlování solidárního sociálního státu, odmítá zdanění velkých korporací atp. Kromě mimořádné ústavní situace si představit takové programové spojení nedovedu. Zarážející je už to, když ČSSD svého partnera, se kterým tři roky vládla, nyní označuje za asociálního a autokratického miliardáře co „ojebává“ stát.  

Komunisté měli v posledních několika prezidentských volbách zásadní vliv na její výsledek. Nebýt třeba vašich poslanců, Václav Klaus by nejspíš prezidentem nikdy nebyl. A Miloš Zeman v pátek oznámil, že se rozhodl obhajovat svůj mandát na Hradě. Jaký je váš komentář k této věci? Jak se KSČM zachová před volbou? Budete spíše nominovat svého kandidáta, anebo je pravděpodobnější, že podpoříte Zemana?

Jako silný politický subjekt samozřejmě můžeme být v určitých situacích i jazýčkem na vahách. Ostatně už v roce 1935 komunisté podpořili kandidaturu Edvarda Beneše. To, že si Václava Klaus i Miloš Zeman řekli o naši podporu, jen potvrzuje, že nejsme outsiderem. S Václavem Klausem to byla ale složitá věc, mezi našimi voliči byl vůči této osobě silný odpor a šlo v letech 2003 i 2008 o tajnou volbu. Míra naší vstřícnosti tak byla spíše předmětem spekulací.

Přímá volba prezidenta v roce 2013 byl už jiný případ. V prvním kole jsme Miloše Zemana jmenovitě nepodpořili ani nenavrhli vlastního kandidáta. Doporučení bylo nevybírat si napravo od středu. Až v druhém kole vznikla situace, kdy pro KSČM byla Zemanova volba viditelně menší zlo. Pro volbu v roce 2018 se teprve budeme rozhodovat. Možnost vlastní nominace stejně jako hodnocení výkonu mandátu současného kandidáta bude předmětem stranického jednání někdy v květnu a v červnu.

Zeman bude nepochybně silný kandidát a s tím možná souvisí i fakt, že prezident nehodlá žádnou stranu v předvečer parlamentních voleb oslovit kvůli podpoře. Takže si budete muset na naše vyjádření ještě počkat.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek