Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Stejná práce, různé mzdy? Firmy často platí zaměstnance podle regionu, porušují zákoník práce

Stejný zaměstnavatel, stejná náplň práce, ale jiný region a jiná mzda – taková je často realita zaměstnanců, kterým firma vyplácí různě vysoké výdělky podle toho, ve které části republiky pracují. Zdá se to jako logická věc. V různých regionech jsou náklady na život a bydlení různé, proto i výdělek by měl být odpovídající. Pokud ale takto uvažuje i zaměstnavatel, porušuje zákoník práce.

„Zákoník práce tuto problematiku upravuje ve svém paragrafu 110. Zde je řečeno, že za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u stejného zaměstnavatele stejná mzda,“ vysvětluje pro INFO.CZ právnička Nataša Randlová, která se specializuje na pracovní právo. Pokud jedna firma, která má pobočky po celé republice, dává svým zaměstnancům různou mzdu podle toho, ve které části země pracují, je to nezákonné.

„Zákoník práce neumožňuje, aby byla výše mzdy odlišná pouze kvůli jinému místu výkonu práce. Vždy je nutné uplatnit zásadu: za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty stejnou mzdu, a to bez ohledu na region. V praxi se však výše mezd v různých regionech liší, nejvyšší mzdy mají zaměstnanci ve větších městech, zejména pak v Praze, naproti tomu v menších městech, na venkově nebo v regionech s vyšší nezaměstnaností jsou pak mzdy často i výrazně nižší,“ doplňuje Randlová.

Její tvrzení podporují i statistiky průměrné hrubé mzdy v regionech. Zatímco v Praze berou zaměstnanci podle údajů Českého statistického úřadu v průměru 34 683 korun, v Jihomoravském kraji je průměrná mzda 25 975 a na Ústecku dokonce 24 583 korun. Samozřejmě ale záleží také na tom, jaká jsou v kraji k dispozici pracovní místa, což statistiku značně ovlivňuje.

Praxi různých mezd za stejnou práci pro stejnou společnost potvrzují i odbory. „Těch sporů existuje mnoho. Většinou se je aktéři snaží řešit mimosoudně. Zaměstnavatel se ale nesmí chovat v rozporu s rovným odměňováním. Pokud dva lidé dělají u jedné firmy stejnou práci v různých regionech, tak není důvod, aby měli jiné výdělky. Tak se nesmí zaměstnavatel chovat,“ potvrzuje pro INFO.CZ předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Podle něj se podobné praktiky objevují například u průmyslových firem, které mají pobočky v různých částech republiky, nebo také u obchodních řetězců. Ty často takzvané regionální příplatky zakotvují přímo do pracovních smluv. I to ale není dle zákona možné.

Posuzování rovného a spravedlivého odměňování je ale poměrně náročné. Ve výši mzdy se totiž promítají faktory jako pracovní zkušenosti, náročnost, nebo vzdělání. I ty mohou způsobit, že dva lidé s na první pohled stejnou pracovní náplní mají po právu jinou mzdu.

„Výše mzdy není pouhým odrazem druhu práce, kterou mají zaměstnanci sjednanou v pracovních smlouvách. I když dva zaměstnanci konají stejný druh práce, například práci nástrojaře, je v pořádku, že mají odlišné mzdy, pokud se jejich práce nebo výsledky jejich práce liší. Odlišnosti mohou spočívat např. ve složitosti, odpovědnosti nebo namáhavosti práce, v rozdílných pracovních podmínkách anebo i v tom, jaké mají zaměstnanci vzdělání a praktické znalosti a dovednosti,“ vysvětluje Randlová.

Porovnat mzdy a dokázat tak provinění proti zákoníku, může být proto těžké. I zprostředkovatelé práce ale potvrzují, že praxe různých mezd dle regionu zaměstnavatelé používají. „Pražské platy patří celorepublikově mezi ty nejvyšší. V inzerátech můžeme například porovnat minimální nabízené výplaty pro recepční v hotelech. Zaměstnanci na pražských recepcích získají zhruba 16 000 korun měsíčně. Ti z Jihomoravského kraje si ale po měsíci odnesou asi 14 200 korun, zato ti z Moravskoslezského kraje budou mít měsíční výplatu ještě nižší, lehce přes 13 500 korun,“ uvádí pro INFO.CZ výkonná ředitelka vydavatelství Annonce Lenka Černá.

Zde ale srovnání trochu pokulhává, protože proti zákonu se proviní jen ten zaměstnavatel, který nabízí různou mzdu svým zaměstnancům. Pokud různé firmy například i v rámci konkurenčního boje nabízí třeba i ve stejném městě za podobnou práci jinou mzdu, je to v pořádku. „Podle našich inzerátů můžeme ale potvrdit, že i některé konkrétní firmy přizpůsobují výši mzdy danému regionu,“ doplňuje Černá. A to už je špatně. „Samozřejmě, že se to děje. Máme klienty, kteří v různých místech země nabízejí různé mzdy. Na druhou stranu, v různých regionech jsou různé náklady na život, bydlení a podobně, takže ty rozdíly jsou logické,“ potvrzuje jednatel personální agentury Unijob Vladimír Pleticha.

Pokud se ale výše výdělku liší jen kvůli místu výkonu práce, což se ale mnohdy může těžko prokazovat, pokud není „regionální příplatek“ zahrnutý například přímo ve smlouvě, jde o jednání proti zákonu. „Ze strany inspektorátu práce hrozí pokuta až 500 000 Kč za správní delikt na úseku odměňování zaměstnanců. Sám zaměstnanec může také zaměstnavatele žalovat u soudu kvůli nerovnému zacházení a dožadovat se stejné mzdy jako má jeho kolega, který vykonává práci stejné hodnoty,“ doplňuje Randlová.

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek