„To, že nechodím, není žádná výhra. Ale není to ani úplná prohra,“ tvrdí vozíčkářka, která se vydala na pouť do Santiaga

Aneta Bednářová

Ladislava Blažková je 29letá vozíčkářka, která už na své „kriplkáře“, jak jí sama říká, vyjela do Tanzánie i na pouť do Santiaga de Compostela. Prodělala dětskou mozkovou obrnu, nemůže chodit a používat levou ruku. Přesto nemá ráda, když ji lidé litují, a má úžasný černý smysl pro humor. „Spousta lidí si o vozíčkářích myslí, že to jsou lidi, co nosí tepláky a slintají si na triko. A takové lidi nepřesvědčíte o opaku, i kdybyste měli nobelovku,“ tvrdí Ladislava, která zvládá studovat, hrát divadlo, přednášet o svých zážitcích z cest a pracovat jako mluvčí Ligy vozíčkářů.

Někteří se vydávají na pouť do Santiaga, protože doufají v jakousi duchovní očistu. Proč jste na pouť vyrazila Vy?

Mám kolegyni Anetu, která se mnou pracuje v Lize vozíčkářů. Seděly jsme spolu v kanceláři a přišla k nám další kolegyně Katka. A říká „Holky, nevíte o někom, kdo by se mnou chtěl jít do Santiaga?“ A my jsme se s Anetou na sebe tak podívaly a říkáme „Nevíme, ale klidně s tebou půjdem“ My jsme původně chtěli jet do Ameriky, ale pak jsme to lehce přehodnotily. Snažili jsme se to pak během té cesty nějak duchovně prožívat, ale teď mám pocit, že ta pouť je hodně zprofanovaná. Bylo tam hodně Američanů a Asiatů, kteří to brali jen jako turisticko-sportovní výlet a ten duchovní význam nijak nevnímali. Kostely po cestě byly často i zavřené, nebo když byla mše, tak to třeba bylo za 20 minut hotové. Farář si nosil svůj sbor na kazeťáku, vždycky tam naladil nějakou chorálovou píseň a pohoda. To mě trochu zklamalo.

Lidé na Krymu zažili srážku s realitou, říká ukrajinská novinářka pro INFO.CZ

sinfin.digital