Ukradené děti, díl 1. Když matky vezmou otcům šanci starat se o společné potomky

Adéla Gálová

Žijeme ve společnosti orientované na dítě. A žijeme ve společnosti, které pořád ještě dominují muži – muži ovládají byznys a politiku, muži pobírají vyšší platy a tedy i důchody. Mezi devíti prezidentskými kandidáty není letos jediná žena, a když jsou kandidáti-otcové tázáni na kampaň #MeToo, chvějí se rozpaky či nelibostí anebo jen nejapně vtipkují, škoda, že mě žádná kráska zatím neobtěžovala, to bych si dal líbit!

Jenže čeští muži si dávají líbit něco jiného, a čísla v tom ohledu promlouvají jasně. Přes 80 procent dětí je po rozvodu svěřeno do výlučné péče matky, pouze 6 procent do péče otců. V naší společnosti – každý novorozenec je přece vřískající budoucnost, říkával sociolog Ivo Možný – se tak potomků nejen rodí čím dál méně, ale pokud se jejich rodiče rozvedou, pečují o ně v drtivé většině případů ženy.

Lze proto tvrdit, že nikoliv muži, ale daleko spíš ženy modelují a kontrolují budoucnost české společnosti? Jsou otcové v porozvodové péči o děti dlouhodobě znevýhodněni či systematicky diskriminováni? Jak fungují opatrovnické soudy a nakolik přefeminizovaný systém zrcadlí v praxi předpoklad rovnoměrné péče obou rodičů? A především: jak silné je ve skutečnosti zaklínadlo „zájem dítěte“, kterým tak často operují soudy, psychologové, orgány sociálněprávní ochrany dětí, mediátoři, ale ostatně i sami rozvádějící se rodiče?

Komplikace pro Okamuru: Na vnitro míří žádost o zrušení jeho SPD

sinfin.digital