Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Uprchlická krize podle Dienstbiera změnila ČSSD. Ve straně se začaly prosazovat národovecké postoje

Svého času byl považovaný za tvář nové ČSSD a její naději, o výsadní pozici ale přišel. Teď exministr pro lidská práva Jiří Dienstbier v bilančním rozhovoru pro INFO.CZ dělá čáru za posledními roky a vysvětluje, proč a kam strana směřuje. "V ČSSD se v poslední době stále častěji projevují postoje, které bych označil spíše za národně-socialistické než za sociálnědemokratické. To není cesta, dokonce bych řekl, že jsou tyto postoje rizikem," říká mimo jiné. Je vůbec nutné, aby ČSSD progresivní politiky prosazovala? A co znamená obrat Bohuslava Sobotky od progresivní městské levice k tradičním voličům? Zveřejňujeme první část rozhovoru.

Je to přibližně dvacet let, co text s názvem Odkud přichází a kam jde sociální demokracie Jaroslava Šabaty rozpoutal debatu. Jak byste na tuto otázku reagoval dnes?

Myslím, že není potřeba příliš debatovat o tom, odkud sociální demokracie přichází. Nepochybně je ale naléhavou otázkou, kam jde. Odpověď na ní nebude úplně jednoduchá. Samozřejmě jsme v poslední době svědky rozličných posunů uvnitř sociální demokracie, které se nehodnotí úplně jednoduše.

Přesto, kdybyste se o to měl pokusit?

Musím říct, že jsem stále přesvědčený, že by sociální demokracie měla směřovat k progresivní politice, což znamená, že by měla společnost sunout někam dopředu. Bohužel, v poslední době převládá spíše – řečeno velmi umírněně – konzervativní strategie. Anebo aspoň strategie, ve které převládají konzervativní prvky.

Čím si to vysvětlujete?

Souvisí to se snahou současného vedení zaměřit se na tzv. tradiční voliče. Pokládám to za poměrně omezenou strategii. Tím ovšem neříkám, že se na ně nemáme orientovat, ostatně jde o skupiny voličů, pro které dělala sociální demokracie politiku vždycky. Problém je, že by se ČSSD neměla orientovat pouze tímto jedním směrem.

Kromě konzervativních akcentů se navíc v ČSSD v poslední době stále častěji projevují postoje, které bych označil spíše za národně-socialistické než za sociálnědemokratické. Podle mě to pro ČSSD není cesta, dokonce bych řekl, že jsou tyto postoje rizikem pro dlouhodobé směřování strany.

Co byste navrhoval?

Sociální demokracie tady bude mít vždycky za hlavní ekonomická nebo sociální témata, vždy bude, nebo by měla, oslovovat velké společenské skupiny, pro které tady byla vždycky. Zmínit mohu seniory a zajištění důstojných podmínek pro jejich život, nebo nízko příjmové skupiny obyvatel. V zásadě jde o kohokoli, kdo je v nějakém slabším postavení. To je naprosto v pořádku. Problém ale je, že se to v debatě uvnitř ČSSD často staví do protikladu s progresivními levicovými tématy, což považuju za naprostý nesmysl. Přece nestojíme před dilematem, že si musíme vybrat buď tradiční, anebo progresivní voliče. Obě skupiny voličů se v žádném případě nevylučují a ČSSD se má pokoušet oslovit obě, nebo spíše všechny.

Není přece žádný protiklad v tom, aby ČSSD oslovovala tradiční skupiny voličů, a teď se nechci pouštět do debaty, které že přesně to dneska ještě jsou, a zároveň se pokusila oslovit také rozličné sociální, kulturní a jiné menšiny. Protiklad se do této debaty zavádí uměle a ve finále způsobuje, že je sociální demokracie stále více konzervativní stranou. A to si myslím, že je špatně.

Proč?

Protože bez progresivních akcentů, bez toho, že nabídneme dlouhodobý pohled na to, jak by se měla vyvíjet česká společnost moderním způsobem, popřeme, odkud sociální demokracie přichází. Vždyť sociálně demokratické hnutí vzniklo historicky jako progresivní síla, která se vždy pokoušela emancipovat celé sociální skupiny, které do té doby nebyly v plnoprávném postavení.

Sociální demokraté vždy a všude usilovali – a pokud nechtějí ztratit svou identitu, měli by tak činit i do budoucna – o důstojné podmínky a důstojné prostředí pro každého člověka. Každý člověk má právo na důstojné zacházení, na důstojný život a důstojnou práci. A platí to bez ohledu na to, zda patří mezi většinu nebo je součástí jakkoli definované menšiny. I z toho vyplývá nutnost spojovat tradiční témata s těmi progresivními.

Jak byste odpověděl na argument, že ČSSD byla úspěšná a měla velké množství voličů i v čase, kdy témata, jejichž jste nositelem, prakticky neakcentovala? Mám na mysli třeba éru Miloše Zemana v čele ČSSD.

To není tak úplně přesné, stačí nahlédnout do tehdejších dokumentů. Například v čase před volbami v roce 1998, které sociální demokracie v čele s Milošem Zemanem vyhrála, mluvili její zástupci hodně například o ekologických tématech. Ilustrovat bych to mohl na příslibu referenda o rozšiřování jaderné elektrárny Temelín. Jiná věc je, že mnoho lidí, kteří ČSSD tehdy právě kvůli tomuto slibu volili, ji následně kvůli zklamání, které způsobilo nedodržení slibu, opustilo a namířili si to buď jako členové nebo jako podporovatelé ke Straně zelených.

Navíc už jsem řekl, že pro sociální demokracii budou vždycky zásadní témata spojená s hospodářskými nebo sociálními otázkami, avšak pokud chce být progresivní silou české politiky, musí velmi otevřeně přistupovat také k mnoha jiným tématům. A mimochodem, ČSSD byla ve volbách vždycky úspěšná pouze tehdy, když dokázala oslovit i voliče mimo své tradiční jádro včetně pomyslného středu. A její současná strategie má v tomto své limity.

Devatenáctého března to bylo přesně šest let, co jste byl zvolen místopředsedou strany a vyhrál první kolo doplňovacích senátních voleb na Kladensku. Tehdy vás volilo 44,28 procent voličů. Čemu ty úspěchy přičítáte? Ptám se proto, že se to tehdy mohlo jevit tak, že se sociální demokracie proměňuje v progresivnější, což vyústilo právě v tuto proměnu vedení...

Já si myslím, že to byla doba, kdy se projevila mnohaletá emancipace sociální demokracie z konfliktu, který se uvnitř strany objevil po odchodu Miloše Zemana a především po prezidentské volbě v roce 2003. ČSSD tehdy překonávala období, ve kterém se zástupci obou táborů dokonce otevřeně obviňovali ze vzájemné zrady.

Co bylo ale klíčové v mém osobním vzestupu, se kterým jsem, a to přiznávám, vůbec nepočítal, byly komunální volby v Praze v roce 2010, kdy jsem byl lídrem kandidátky ČSSD. Tehdy jsem voličům sliboval určitou změnu poměrů, což vyústilo v můj povolební střet s kolegy z pražské sociální demokracie, neboť jsem i po volbách trval na dodržení závazků, které jsme voličům dali před volbami. Nakonec to dopadlo tak, že se moji kolegové dohodli – bez mého souhlasu, avšak s nějakou většinou, kterou si dokázali obstarat – na pokračování velké koalice s ODS, která tu skrytě fungovala už před tehdejšími komunálními volbami.

Zprvu se to tedy jevilo spíše jako prohra…

Tehdy jsem také počítal s tím, že se pražští „bossové“ postarají o to, abych byl zadupán do země. I proto jsem věděl, že nemám co ztratit a vyhlásil jsem kandidaturu na předsedu pražské organizace ČSSD a na místopředsedu strany.

Říkal jsem si zkrátka, že to aspoň dobojuju do důsledku, že se prostě za své názory poperu. Nakonec jsem dopadl relativně dobře i ve volbě pražského předsedy, ve které se přece jen projevila poptávka po změně. Přestože s tím nikdo nepočítal, obdržel jsem zhruba třetinu hlasů.

A pokud jde o volbu místopředsedy ČSSD?

Začal jsem zároveň objíždět krajské konference a oslovovat straníky napříč republikou. A následně jsem byl zvolen místopředsedou ČSSD. Musím se přiznat, že to tehdy překvapilo i mě. Popravdě řečeno jsem počítal s tím, že prohraju souboj o předsedu Prahy i o místopředsedu sociální demokracie. Ukázalo se ale, že poptávka po změně byla, a já si myslím, že je v členské základně dodnes.

Opravdu si to myslíte? Z vnějšku to tak úplně nevypadá…

Teď myslím především poptávku po transparentní politice a taky po demokratizaci vnitřních poměrů ve straně. Což jsou změny, o které jsem vždy usiloval a usiluju. Například změna směrem k tomu, aby členové strany mohli reálně rozhodovat o kandidátkách, ostatně dosud nenastala. Takzvané primárky, které se nyní v ČSSD konají, jsou volbami pouze na oko. Stále platí, že pár krajských „bossů“ rozhoduje o tom, jak budou vypadat kandidátky do sněmovny nebo do krajského zastupitelstva.

A pokud jde o témata nové progresivní levice?

Demokratizace vnitřních poměrů nebo transparentní politika samozřejmě tak úplně nesouvisí s progresivními tématy. Avšak jsem přesvědčený, že i pro ně byl nejpozději do tzv. migrační krize v ČSSD prostor. Přestože do České republiky necestují v podstatě žádní uprchlíci, jde o moment, od kterého lze datovat mentální posun ČSSD k něčemu, co lze označit za národovecké pozice.

Vnitřní strach nebo panika tak dneska do značné míry znemožňují nějaký podstatnější úspěch v debatě o zavedení progresivní agendy do politiky ČSSD.

 

 

 

 

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek