Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vlna nenávistných útoků na internetu stoupá. Otřesené oběti často neví, jak výhrůžky řešit

Do plynu, zasloužil bys koncentrák, kéž bys umřel… to je jen výběr výhružek, kterým musel na internetu čelit mladík, který se stal terčem nenávistných vzkazů. „Když mi poprvé přišla nějaká taková zpráva, tak mě to samozřejmě hrozně vyděsilo. Pak se ty vzkazy už začaly opakovat. Lidé psali, že mi přejí smrt, aby mě rozřezali a hodili do popelnice…,“ vypráví mladík, na kterého mířily cílené útoky. Jak sám vypráví, sám moc netušil, kam se v takové situaci obrátit o pomoc. „Já jsem ani nevěděl, kam mám podat oznámení, aby se mi ještě nevysmáli,“ dodává. Jeho případ ale zdaleka není ojedinělý. Nahrává tomu i zdánlivá anonymita internetu, kde se výzvy k podobným útokům šíří.

„Teď už o tom dokážu normálně mluvit, ale když to tehdy začalo, tak jsem se bál třeba týden vůbec vyjít z domu. Někdo za mnou jen zakašlal a hrozně jsem se lekl. Doteď mám problémy se žaludkem, protože i když se snažím si to už moc nepřipouštět, tak tělo vnímá, že je v neustálém stresu a strachu a čeká, odkud by mohl přijít útok,“ vypráví pro INFO.CZ mladík, který se rozhodl zůstat v anonymitě, říkejme mu třeba Tomáš.

Tomáš loni zažil internetový teror. Zaměřila se na něj totiž jedna rasistická facebooková stránka, která nabádala své členy, aby Tomášovi nenávistné zprávy psali. Jeho schránka se tak ze dne na den začala plnit vzkazy, ve kterých mu úplně cizí lidé přáli smrt, hrozili mu koncentračním táborem, nebo ho posílali do plynu. „Nějak se dozvěděli i to, kde pracuji. Takže jsem obešel v práci celé patro, řekl jsem kolegům, že kdyby mě někdo hledal, tak tady nepracuji, a sundal jsem si cedulku ze dveří. Musel jsem to řešit i s nadřízeným, aby věděl, že se může stát, že ho bude kontaktovat nějaký anonym, který mě bude chtít očernit,“ vypráví Tomáš. Výhrůžky nakonec došly tak daleko, že se rozhodl podat trestní oznámení.

Pomůže policie?

Tomáš je ale spíše výjimkou. Lidé, kteří se stanou obětí nenávistných zpráv, se totiž často snaží problém zlehčovat. Když už se rozhoupou k jeho řešení, tak zjistí, že vlastně neví, co dělat. „Lidem doporučujeme, aby s tím problémem hlavně nezůstávali sami. Je lepší se poradit s odborníky a nejen s přáteli, kteří můžou ten problém bagatelizovat. Je potřeba si uvědomit, že ty útoky každý prožívá jinak. Pro někoho je to na úrovni žertu a mávne nad tím rukou. Pro jiného je to ale vážný problém a potřebuje si o něm promluvit a zjistit, co může dělat,“ vysvětluje pro INFO.CZ ředitelka organizace In Iustitia Klára Kalibová, která se zabývá pomocí obětem násilí z nenávisti.

Podle Kalibové je důležité výhrůžky nepodceňovat. I to, co se zdá jako neškodné nadávání, se může časem vyvinout ve skutečný teror. „Jedna zpráva ve stylu „Ty jsi blbej sluníčkář“ trestněprávně relevantní nebude. Když těch zpráv ale bude víc a budou se stupňovat, tak to už závažné je,“ snaží se hranici definovat Kalibová. „Našim klientům radím na podobné zprávy neodpovídat, protože to je to, co agresora vyhecuje. Lepší je střádat důkazy, zprávy, emaily i sms. Což je hrozná výhoda kriminality na internetu. Pokud na vás bude někdo řvát na ulici, často nemáte svědka a těžko to dokážete. Jedna z mála výhod nenávistných útoků online je dobrá důkazní situace,“ doplňuje Kalibová.

Její organizace je jediná v České republice, která se zaměřuje na pomoc obětem násilí z nenávisti. Jako taková by měla spolupracovat s policií, to se prý ale často neděje. „Když se člověk obrátí s těmito problémy na policii, tak ta by mu měla poskytnout kontakty na organizace, které pracují s tímto tématem, což jsem v republice pouze my. A musím bohužel konstatovat, že k nám se přes policii zatím nedostal ani jeden klient. Mám dojem, že policie se zatím příliš nenaučila pracovat s nevládními organizacemi a převažuje u nich despekt k naší činnosti,“ tvrdí Kalibová.

Povědomí o možnostech řešení je nízké

Kromě právní cesty řešení problému ale může oběť situaci částečně technicky řešit i sama. Lepším zabezpečením svého profilu na sociálních sítích, blokováním uživatelů, případně nahlašováním závadného obsahu. Existuje také online poradna Matesvaprava.cz. I Tomáš uvažuje, že by svoji zkušenost přetavil v pomoc ostatním.

„Co vidím jako velký problém, je to, že se to děje i obyčejným lidem, kteří nic špatného neudělali, takové reakce nečekali a najednou je někdo začne na internetu lynčovat. Přemýšlím, že bych chtěl vytvořit nějaký web jako poradnu pro oběti tohoto verbálního internetového násilí. Co můžou dělat, jak se bránit a na koho se obrátit. Byl bych rád, aby se tohle téma začalo řešit. Nemyslím si, že je správné někomu beztrestně hrozit smrtí,“ dodává Tomáš.

Typický agresor je muž středního věku

Je pravda, že množství „online“ nenávisti stoupá. Snad za to může stále větší dostupnost internetu a sociálních sítí. Když chtěl někdo před třiceti lety poslat anonym, musel ho napsat a přinést na poštu. Ve světě internetu stačí několik kliků od stolu. To agresorům situaci značně usnadňuje.

Společnost Člověk v tísni zpracovala v roce 2015 studii Projevy nenávisti v online prostoru a na sociálních sítích. V té nabízí typický profil agresora, který na internet vkládá nenávistné příspěvky, které se týkají islámu nebo migrace. „Více než dvě třetiny producentů takzvané hate speech tvoří muži. Producenti hate speech se rekrutují z věkové kategorie cca 35–50 let, mladší lidé jsou mezi nimi zastoupeni spíše výjimečně. Nelze u nich určit specifické regionální zakotvení. Mnozí z nich mají středoškolské či vysokoškolské vzdělání technického či ekonomického zaměření,“ uvádějí autoři studie.

Na nenávist na internetu opakovaně upozorňuje i platforma HateFree Culture, která spustila kampaň Jsme v tom společně. V projektu se angažovaly i známé osobnosti, které byly někdy terčem nenávistných zpráv a komentářů. 

Ochota objasňovat verbální útoky je prý nízká

Právě rozmach nenávistných webů a facebookových stránek stojí zřejmě i za nárůstem nenávistných zpráv, kterými agresoři často beztrestně lynčují oběti.

„Trestní sazba je u většiny těchto činů do tří let. Já mám ale dojem, že ustupuje ochota objasňovat některé verbální útoky. To, co se stíhalo před pěti lety jako trestný čin, se teď často řeší jako přestupek. Není tady totiž žádná instituce, která by metodicky vedla policii, státní zastupitelství a soudy, aby bylo zajištěné, že když někdo řekne nějakou rasově motivovanou vulgaritu nebo výhrůžku, tak to bude stejně stíhané v Praze, Brně i v Aši. To, co vidím ve své praxi, je extrémní nevyzpytatelnost orgánů činných v trestním řízení. Když ukradnete něco za více než 10 tisíc, tak zhruba víte, co vám hrozí. Když řeknete Cikáni do plynu, tak v Praze to může být trestný čin a jinde to vyhodnotí jinak,“ uzavírá Kalibová.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek