Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Za neplatiče výživného zaskočí stát, plánuje vláda. Kritici chtějí, aby řešila i tresty

Za neplatiče výživného zaskočí stát, plánuje vláda.  Kritici chtějí, aby řešila i tresty

Rodič neplatí výživné? Nevadí, nově by je mohl nahradit stát. Tak zjednodušeně vypadá návrh zákona na zálohované výživné, který schválila vláda. V novele jsou ale podle některých kritiků sporné body, které vyplácení a hlavně vymáhání náhradního výživného ztěžují, a není jisté, zda má úprava šanci projít sněmovnou, kam teď míří.

Je to podle vlády způsob, jak zajistit, že bude postaráno i o děti, kterým jejich rodiče výživné neplatí. Místo nich se jednoduše angažuje stát. Fakticky by tedy za neplatiče mohl peníze sám vynakládat, a následné pohledávky by po problémových rodičích vymáhal. Děti by tak nezůstaly bez zajištění a administrativní a legislativní nepříjemnosti by s otcem či matkou, kteří odmítají posílat příspěvky, řešil stát. Sympatická myšlenka ale v sobě skrývá některá omezení a nedosáhne na ni každý.

Od jaké hranice nárok na pomoc státu vznikne, zatím není jasné, to závisí na poslancích. Do celkové výše se ale dle definice počítá příjem všech, tudíž i mzda nového partnera rodiče, pokud s dítětem žije. Nárok na dávku vznikne po minimálně třech měsících, kdy určený rodič neplatí a o udělení zálohovaného výživného bude rozhodovat krajský úřad práce. 

Vymáhání nevyplacených dávek probíhá v současnosti buď cestou soudního rozhodnutí, nebo exekucí nejdříve po čtyřech měsících neplacení. „Nejefektivnějším způsobem vymáhání se jeví srážky ze mzdy, prodej movitých a nemovitých věcí a počínaje rokem 2013 i exekuce pozastavením řidičského oprávnění,“ uvádí právnička Veronika Ježková, která se tématu zálohovaného výživného věnuje ve své publikaci Právem proti násilí na ženách: Bílá místa české legislativy.

Novelu zálohovaného výživného vítá i Asociace neúplných rodin. Podle ní může pomoci těm nejohroženějším nízkopříjmovým domácnostem. Přesto má ale k novému zákonu výhrady právě, co se týče vymáhání dluhu. „Nepovažujeme za správné legitimizovat institut "neplatiče, na kterého se skládáme všichni" bez dalších penalizací. Rádi bychom v návrhu viděli možnost navýšení dlužné částky o 10-15 % při převzetí dluhu státem. Tento nástroj by mohl přimět alespoň část dlužníků k řešení problému včas," uvádí pro INFO.CZ předseda Asociace neúplných rodin Petr Sýkora.

Ježková uvádí, že neplacení výživného může být často odvetou za rozchod. Institut zálohovaného výživného by tak prý rodičům s dítětem zajistil důstojný život a konec starostí se soudy a exekutory. „Děti jsou vystaveny materiální chudobě, která neumožňuje jejich všestranný rozvoj, což má dále negativní vliv i na jejich budoucí uplatnění ve společnosti. Přitom požadavek na zajištění úměrné životní úrovně dítěte je obsažen v mnoha mezinárodních dokumentech, které zavazují i Českou republiku,“ dodává Ježková k situaci, která nyní mnoho samoživitelů trápí.

Maximální příspěvek, který by nově mohlo dítě od státu místo rodiče dostat, je buď 2 088, 2 568 či 2 940 korun měsíčně. Nárok navíc vzniká jen těm samoživitelům a samoživitelkám, kteří už mají v ruce soudní rozhodnutí o stanovení výše výživného. Pohledávku za náhradní výživné následně převezme stát. Pokud se zjistí, že dlužný rodič nedisponuje žádným majetkem, kterým by mohl pohledávku splácet, bude vyplácení zálohovaného výživného zastaveno. Nový zákon tak pomůže jen těm dětem, jejichž rodiče se placení vyhýbají, ale prostředky na něj mají.

„Rozumíme, že v takovém případě je rodič odkázán na alternativní dávky, i tak bychom ve spolupráci s resortem pro zabránění demotivace v případě beznadějných pohledávek uvítali alespoň vstřícné gesto ze strany státu - například možnost uvalit na dlužníka alternativní trest v podobě veřejně prospěšných prací se 100 % odvodem výdělku na stranu oprávněného,“ tvrdí Sýkora, podle úplné zastavení dávky není dobrým postupem. 

Proti novele se už dříve postavila například TOP 09 nebo někteří poslanci ANO. Stát podle nich nemá nahrazovat otce nebo matku, ale má naopak zajistit snazší trestání neplatičů. 

K zavedení zákona se zavázala nastupující vláda už v koaliční smlouvě, zatím se jej ale nepodařilo prosadit a i nyní existují pochyby, zda to ještě kabinet do podzimu stihne. Návrh už dvakrát neprošel, vadila hlavně nízká vymahatelnost dluhů, kdy by se dle analytiků vrátily státu asi jen 3 % vyplaceného zálohovaného výživného a dávka by tedy značně zatížila státní rozpočet. Roční výdaje ministerstvo práce spočítalo předběžně na 737 milionů korun. Pokud novela projde, měla by začít ideálně platit od ledna příštího roku. Už v minulosti tady ale podobné pokusy byly.

„Institut zálohovaného výživného není pro Česko rozhodně novinkou. V určité modifikované formě měl základ už v zákoně z roku 1948, platil ale jen 4 roky,“ uvádí Ježková. Dávku později částečně nahradily jiné zákony, které ale spíše upravovaly obecně státní příspěvky na děti.

Instituce zálohovaného výživného existuje už v 16 zemích Evropské unie. Například v Německu se vyplácí maximálně do 12 let dítěte a nejdéle 72 měsíců. Ve Francii mají na náhradu výživného nárok potomci do 20 let a dostávají paušální částku 95,52 euro za čtvrtletí. Zpět se státu daří od francouzských dlužníků vymoct asi 20 % poskytnutých financí. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek