Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Záchrana pražského Montmartru. Do osady Buďánka se vrací život

Záchrana pražského Montmartru. Do osady Buďánka se vrací život

Několik ruin, které pomalu ožívají, a po dalších domech jen základy. Z dělnické osady Buďánka na pražském Smíchově zůstalo jen torzo. Díky svému bizarnímu vzhledu přitom měla už před desítkami let nakročeno k tomu stát se českým Montmartrem, místem lákajícím umělce vyznávající alternativní způsob života. „Než se lidé vystěhovali, bylo to tu krásné, každý měl svou zahrádku. Byla to taková druhá Malá Strana,“ vypráví v pochmurný únorový den místní starousedlice. V domku na vrchu prudkého svahu žije už padesát let. Její synové patří ke čtvrté generaci místních. Jejich osud je ale výjimečný. Většina obyvatel se musela v 80. letech vystěhovat a na místech různě poslepovaných domků zbyly jen zarostlé základy.

V posledních měsících se do Buďánek pomalu vrací život, nebo alespoň stavaři. „Je to jedině dobře. Předtím to tu bylo komplikované, byli tady feťáci. Domy se nechávaly postupně vyhořet, aby se to tu zlikvidovalo,“ popisuje seniorka. Praha 5, které místní pozemky patří, nechala loni zastřešit a stavebně zabezpečit všechny objekty, které ještě stojí. Dokončila také rekonstrukci bývalého koloniálu. Místní spolek tu dnes provozuje kavárnu s infocentrem. Atmosféra původní osady je už ale podle všeho ztracena.

Pobýval tu i básník Ivan Martin Jirous zvaný Magor.Pobýval tu i básník Ivan Martin Jirous zvaný Magor.autor: Hynek Glos

První neumělé stavby začaly na místě opuštěného vápencového dolu růst už na začátku 19. století. Na Smíchově se v tu dobu dala najít práce na vinicích nebo v ovocných sadech. Dělníci sem ale přicházeli i do prvních továren, třeba smíchovské kartounky. „Hledali, kde se usídlit. Nejbližší možnost našli v opuštěném vápencovém lomu na rozhraní Smíchova a Košíř. V prudkém svahu stavěli z opukových kamenů a cihel z bouraček,“ popisuje Petr Ryska z projektu Praha Neznámá. V úzkých uličkách vyrostlo víc jak dvacet domků. Jak místních přibývalo, objevovaly se další a další dostavby a přílepky. Romantický, ale zároveň divoký kolorit poutal už v 19. století spisovatele. Do svých romanet osadu začlenil Jakub Arbes.

Buďánka na dobových fotografiích.Buďánka na dobových fotografiích.autor: Archiv

„Kolonie si tehdy žila kousek za Prahou svým životem. Lidé, co přicházeli z venkova, byli zvyklí žít sousedsky. V místě se prý ale tehdy scházela i pražská galerka, takže mělo trochu strašidelnou pověst,“ líčí Ryska. Časem se odtud vystěhovali chudí řemeslníci i lidé na pomezí zákona a obydlí na svahu začala lákat svým alternativním stylem života umělce. Na přelomu 70. a 80. let tu bydlel evangelický kněz Svatopluk Karásek. Zkoušela u něho kapela Plastic People of the Universe. Scházeli se tu disidenti, přebýval básník Ivan Martin Jirous zvaný Magor.

Pak ale přišla 80. léta a rozhodnutí, že na místě osady vyroste desetipatrové zdravotnické středisko s garážemi. Celá kolonie měla padnout. „Všichni se museli vystěhovat. Zůstala jen rodina Hradílků, které se podařilo domek nějak ubránit. Na nás to nepadlo asi kvůli poloze, bydlíme až v ulici Nad Zámečníci,“ vzpomíná na dobu před třiceti lety starousedlice. Dva roky ale strávila běháním po úřadech. „Bylo mi pohroženo, že nás vystěhují, pokud si nezařídím číslo. Musela jsem nechat udělat plány, které neexistovaly, protože se to tehdy stavělo jako nouzová stavba,“ vzpomíná dnes.

Používaly se cihly z bouraček.Používaly se cihly z bouraček.autor: Hynek Glos

Poslední dům byl vykoupen v symbolické datum – den před sametovou revolucí. „Revoluce nepřišla včas. Domky sice nebyly zbourány, ale protože byly vystěhované, začaly chátrat. V roce 1991 sice bylo místo prohlášeno za památkovou zónu, ničemu to ale už nepomohlo. O domy se nikdo dál nestaral,“ popisuje Ryska. Pozemky si tenkrát vyžádala Praha 5 a dlouhé roky čekala na bohatého investora. Nakonec byly domky tak zchátralé, že došlo na demoliční výměry.

Teď městská část přemýšlí, jak s místem dál naložit. „Vize, kterou se Praha 5 nejspíše vydá, je rekonstrukce už zastřešených objektů. Na místě zbouraných by se mohly dostavět nové objekty s ohledem na památkářské řešení, ale už moderním způsobem. Dodržovaly by místní ráz, ale už by bylo použito třeba sklo,“ popisuje Helena Šmídová z městské části. Ideálně by tu chtěli nakombinovat prostory využívané během dne i obytné domky. Aby místo na noc neosiřelo. „Je chvályhodné, že se něco děje. Ale je to i tragikomické, protože už není skoro co zachraňovat. Repliky by bylo možné postavit kdekoliv jinde,“ tvrdí ale Ryska.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek