Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ženy s arabským jménem či hidžábem to v Česku nemají jednoduché. „Není to strach, spíš bezmoc,“ říkají.

Ženy s arabským jménem či hidžábem to v Česku nemají jednoduché. „Není to strach, spíš bezmoc,“ říkají.

Tajné služby v Česku uklidňují veřejnost, že se není čeho bát. Bezprostřední nebezpečí terorismu nehrozí. Upozorňují také, že muslimská komunita je tu umírněná. Přesto se dvě třetiny lidí v Česku islámu bojí. Strach je pochopitelný, islámští radikalisté udeřili několikrát i v Evropě. Lidé ovšem často zaměňují pojem muslim, islámský radikalista či Arab. Běžní muslimové či Arabové v Česku se pak stávají terčem nepříjemných slovních, ojediněle fyzických napadení. Jak píše výroční zpráva BIS,  prohloubilo se napětí mezi většinovou českou společností a muslimskou komunitou. 

Žena zahalená v hidžábu je v Česku stále nápadná. Podle posledního sčítání lidu tu žije zhruba 3 tisíce muslimů, i když podle odhadů je toto číslo vyšší, asi 22 tisíc. I tak je to ale jen asi 0,21 procenta populace. Někteří lidé si neberou servítky a vyjadřují svůj názor velmi otevřeně. Citelně tato situace dopadá především na ženy, některé jsou výrazné kvůli tradičnímu muslimskému šátku, některé mají jen exotické jméno nebo mluví arabsky. Redakce INFO.CZ mluvila se třemi z nich.

Jak popisuje konvertitka Kateřina Gamal Richterová, z některých reakcí jí je smutno.  „Nejhůře na mě asi zapůsobila poznámka starší ženy v centru Prahy, která při pohledu na mne krátce před porodem řekla, ať vám zmrzne břicho,“ popisuje Richterová své zkušenosti.  

I z vyprávění Martiny provdané za Araba, která se také hlásí k muslimské víře, vyplývá, že nepříjemné poznámky jsou poměrně časté. Sama vzpomíná na dobu, kdy byla na rizikovém těhotenství a šla na kontrolu k lékaři. U příjmení, které má po manželovi, se doktor pozastavil. „Co vy v tom břiše vlastně máte, nemáte tam na nás bombu, tady je těch muslimů hodně,“ řekl jí. Dodává, že možná nevinně myšlený vtip, ji mrzel. Běžné Češce by nikdo podobné poznámky neříkal.

Na takové narážky je zvyklá i čtyřiadvacetiletá Dima, která se narodila v Česku, ale má arabský původ. „Ten humor odráží skrytý rasimus,“ poznamenává. Pochopitelně se jí nelíbí, když ji někdo, i když možná vtipem, srovnává s teroristy.

„Ono je jedno, že nejsem muslimka, tady se to bere jako synonymum - Arab rovná se muslim,“ upozorňuje, že nevyznává islám, studuje v Česku, volí a pracuje. Loni se stala terčem násilného útoku v tramvaji, ze kterého zůstala v šoku. Cestovala se svojí školou povinnou sestrou v tramvaji a mluvila s ní arabsky. Náhle se k ní obrátila neznámá žena, sprostě ji nadávala, pak ji vrazila pěstí. Z incidentu byla celá rodina otřesena. „Moje ségra měla od té doby noční můry, začala se bát a být sama doma,“ vysvětluje. „Moje rodina se od té doby bojí na veřejnosti autenticky projevovat, třeba mluvit arabsky,“ dodává.

Chce to lepší spolupráci

Všechny ženy se shodují, že situace se zhoršila ve spojitosti s uprchlickou krizí a vlivem médií. Jak udává BIS, s příchodem imigrační vlny se radikalizovalo politické prostředí v Česku. Zpráva popisuje, že reálným problémem bylo zneužívání obecného strachu z cizinců, který vyvolával neklid a další obavy ve společnosti.

Dima se domnívá, že běžní Češi nemají osobní zkušenost s Araby, proto je vnímají jako nebezpečí. „Je potřeba, aby česká majorita poznala, že ti Arabové nejsou jeden balík lidí, kteří jsou všichni stejní – nebezpeční teroristi, ale že mají různé osudy a stejné problémy jako Češi,“ zamýšlí se.

Richterová upozorňuje, že ke zlepšení vztahů musí být vůle na obou stranách. Oceňuje každou snahu muslimské komunity otevřít se veřejnosti. „To je podle mě klíč k lepším vztahům s ostatními a ke zmírnění špatných nálad. Je zapotřebí práce na obou stranách,“ domnívá se.

Jestli panuje mezi muslimy strach?

Nedá se říci, že by dotazované ženy a jejích rodiny pociťovaly strach. „Čeho se mají bát, oni nic špatného neudělaly, je to spíš taková bezmoc,“ odpovídá Martina otázkou. „Mezi mým okruhem známých jsou většinou lidé a rodiny, kteří tady žijí dlouhou řadu let. Chodí do práce, mají rodiny a svých starostí dost,“ popisuje.

Redakce INFO.CZ zjišťovala, jak monitoruje islamofobii BIS. Ta v daném kontextu sleduje různé verbální projevy, u nichž je riziko, že by mohly přerůst v násilné činy. „Chceme o okamžiku takového „přerodu" včas vědět a v předstihu naše adresáty informovat,“ sdělil tiskový mluvčí BIS Jan Šubert redakci. BIS nezjistila, že bezpečnost Česka ohrožují občané, kteří své radikální postoje hodlají ventilovat násilně.

Zatím tedy jde spíše o slovní napadání. To potvrzují i údaje policie. Ta si sice nevede statistiky trestných činů motivovaných proti náboženské skupině. Počet rasově či etnicky motivovaných násilných trestných činů nicméně neroste. Dá se z toho vyvodit, že incidenty nejsou násilné, nebo je poškození nehlásí, například v případě Dimy, protože policie byla po telefonickém rozhovoru velmi laxní. To ale neznamená, že slovní urážky jsou eticky v pořádku.

Nakonec nadějně ukončuje vyprávění Richterová. Zaznamenává také pozitivní reakce a podporu od neznámých lidí. „Jako by řada z nich věděla nebo si uvědomovala, že to v této době muslimové, a především muslimky nemají dvakrát snadné, tak možná chtějí dát najevo, že oni k nám žádnou nenávist nebo nepřátelství necítí,“ uzavírá. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek