Gruzie: Země dechberoucích hor, pohostinných lidí a prapodivných staveb

Michal Benatzky

Gruzie zažívá v posledních letech turistický boom. A není se čemu divit, vždyť země zaklíněná mezi dechberoucí hory a břehy Černého moře má svým návštěvníkům skutečně co nabídnout. Pohostinnost je v této Kavkazské zemi něco jako národní sport, o haldy dobrého jídla, silného vína a typické pálenky chacha tak téměř žádný turista nemůže být ochuzen.

My jsme svou pouť bývalou Sovětskou svazovou republikou započali v Kutaisi, které je druhým největším městem země. Už zde nelze přehlédnout kontrast, který má na svědomí prudký rozvoj země během posledních let. Není tak výjimkou při jednom pohled spatřit vedle sebe tisíciletý kostel, moderní restauraci McDonald's, a autobus sloužící od dob Sovětské éry. Páteří místní hromadné dopravy ovšem vysloužilé autobusy nejsou a nejsou to ani vlaky, jejichž síť je v zemi mizerná. Pokud se v Gruzii chcete někam dostat, použijete typickou mašrutku, tedy minibus, který do místa určení vyjede až ve chvíli, kdy se naplní. Za to je ovšem doprava v zemi Josifa Vissarionoviče Stalina pro našince až komicky levná. Například cena hodinové cesty mašturkou se pohybuje kolem 20 korun. Cesta mezi dvěma největšími městy - Kutaisi a Tbilisi, které jsou od sebe vzdáleny téměř 300 kilometrů, pak nestojí více, než stovku. 

Před hlavním městem ale naše cesta vede ještě ke kaňonu u města Martvilli, kde se ve středověku tvořily dějiny Gruzie. Zatímco ještě loni nebyl problém se v průzračné vodě kaňonu bezstarostně vykoupat, letos už zde vládne kapitalismus. Koupání je zakázáno úplně a k břehu se dostanete jen za poplatek. Kromě toho je ale možné pronajmout si raft i s průvodcem a poznat řeku, která kaňonem protéká alespoň s pádlem. Zpáteční cesta nabízí první zkušenost s typickou místní pohostinností. Jen stojíme u cesty a domlouváme se, co dál. V tom zastaví postarší pán ve svém Žiguli a trvá na tom, že nás naveze do města. 

Nutností při návštěvě Gruzie je přinejmenším jednodenní pobyt v horách. Například podhůří pětitisícovky Kazbek dnes pro turisty nabízí slušné zázemí. Navíc je zde okem patrné, jak se původně pastevecká oblast začíná přeorientovávat na cestovní ruch. Kam se rozhlédnete, tam lze spatřit skelet rozestavěného hotelu. Slušnou možnost ubytování nabízí i velký počet místních guesthousů, kde ubytování na osobu a noc pořídíte za cenu kolem dvou set korun.  S trochou nadsázky by se horská oblast Kazbek dala nazvat Vysokými tatrami, ve kterých ale zatím chybí infrastruktura. Místní jsou doslova závislí na mini dodávkách s pohonem všech kol, kterých zde na prašných cestách pendlují stovky. S túrami je to zde ale složitější. Nejen, že hory jsou poněkud extrémnější, než ty, na které jsme zvyklí, chybí zde i luxus v podobě perfektně značených československých turistických tras. Jako pojistku tak Gruzínská vláda provozuje v oblasti vrtulník, který pro návštěvníky hor v úzkých létá. 

sinfin.digital