„Potřebuje si vzpomenout.“ Rodina pečuje o syna v bdělém kómatu, pojišťovna odmítá platit léčbu

Aneta Černá

„Já věřím a ta víra pomáhá. Moc věřím, že to Jeník zvládne,“ tvrdí přesvědčeně matka 37letého Jana Dostála. Její syn je už 13 let po vážné dopravní nehodě ve stavu takzvaného bdělého kómatu. Vnímá a reaguje, dokáže se smát i plakat. Sám se ale nedokáže pohybovat a nedokáže ani promluvit. Jeho rodina přesto věří, že je těsně před probuzením a lékaři jim prý dávají za pravdu. Jeník dělá po specializované rehabilitaci velké pokroky. Jeden pobyt ve zdravotním centru ale stojí rodinu až 200 tisíc korun. A pojišťovna jim je odmítá proplácet. „Vždycky, když se s ním vrátíme z rehabilitačního pobytu, tak u něj vidíme pokroky. Pokaždé ale musíme čekat, až se nám podaří nasbírat peníze, abychom mohli jet znovu,“ potvrzuje sestra nemocného.

Osudový okamžik pro rodinu z Hrušovan u Brna nastal 17. července 2004. Tehdy 24letý Jan se rozhodl využít prázdninového víkendu ke koupání. „Jeník se domluvil s kamarády, že pojedou na Vranovskou přehradu. Večer jsme se pak dívali na zprávy a vidíme, že u Lechovic se stala nehoda. V tu chvíli mi naskočila zimnice. Tak jsem volala druhému bratrovi Markovi, který s nimi taky jel. A on mi řekl, že měli nehodu a že je ve znojemské nemocnici. Nevěděli jsme ale, kde je druhý bratr, tak jsme volali na policii a řekli nám, že ho hospitalizovali v bohunické nemocnici v Brně. Nikdo nás neinformoval, že se jim něco stalo, až díky těm zprávám v televizi jsme se dozvěděli, že měli nehodu,“ popisuje pro INFO.CZ Jeníkova sestra Martina. Teprve v nemocnici se pak dověděli, jak vážné to je.

„Řekli nám, že z kómatu se probudí za měsíc, maximálně za půl roku“

„Jeli jsme hned do Brna, kde jsme ho uviděli a byl to strašný šok. Protože tam ležel na hadičkách, s dýchacím přístrojem a byl bílý jak smrtka. Tehdy nám lékaři řekli, že se z toho kómatu tak za měsíc, maximálně za půl roku probudí,“ vzpomíná sestra. To se ale nestalo. Z ARO ho postupně převezli na neurologii a následně do ivančické nemocnice. „Tam nám moc pomohli, mohli jsme tam u něj být celý den. Ale pak už nás začala tlačit pojišťovna, že už si ho máme vzít domů. Ale my jsme na to nebyli vůbec připravení,“ doplňuje Martina. Protože Jeníka nechtěli umístit do léčebny dlouhodobě nemocných, zařídili pro něj pobyt v hospici v Rajhradě.

„Každé tři měsíce tam dostával horečky, začal mít i proleženiny a pořád nám volali, že umírá, takže jsme pak přijeli, dávali mu zábaly a střídali jsme se tam u něj. Denně jsme tam trávili 11 hodin,“ popisuje sestra. Po roce a půl se rozhodli, že si Jeníka radši vezmou domů. Podstoupili několik školení a letos je to už deset let, co se o něj starají sami. Přestože dle jejich slov začal Jeník dělat pokroky až doma, necítí rodina dostatečnou podporu pojišťovny a státu. „Když byl Jeník v hospici, tak tam za něj pojišťovna platila 30 tisíc za měsíc. Proč to nedají i nám, když se o něj nonstop staráme? Navíc každý rok snižují i příspěvky na pleny a podložky. Dostáváme příspěvek na péči 13 200 korun,“ vysvětluje matka nemocného.

Jiří Drahoš exkluzivně: Trestně stíhaného Babiše bych premiérem nejmenoval

sinfin.digital