INFO.CZ jede kolem světa - 2. část. Pokud byste měli navštívit jen jednu zemi, ať je to Island

Miroslav Lébl

V druhém díle našeho cestopisu z cesty kolem světa se přeneseme na Island, kde jsme strávili celkem dva týdny. Je to ideální doba, abyste viděli skutečně všechno, co stojí za to vidět. Pokud byste měli za celý život navštívit jen jednu zemi na světě, nechť je to právě ostrov na pomezí Severního ledové a Atlantského oceánu. Kromě hovorové češtiny jsme do cestopisu připojili i veškeré výdaje, které jsme na cestě měli. 

11. 9. BERLÍN

Odvoz mě nabírá v sedm a jedeme do Prahy na žlubus. Jenže na rozdíl od cest na letiště jsem tentokrát podcenil časovou rezervu a samozřejmě je v Holešovičkách bouračka. Posuny o milimetry a bus vyjíždí z Florence za chvíli. U Heydrichovy zatáčky sbíhám z mostu na tramvaj, i když ani nevím, kde tu je zastávka. Zato nahoře vidím, že se kolona akorát rozjela. Ale brzy jsem už v jistotě metra a nakonec mám celých 5 minut k dobru. Zuzu už tady nervózně čeká. Na úvod jsem se teda pěkně zapotil.

Žlubus pana Jančury se řítí dálnicí do Němec  a Berlína, tak čučíme na nějaké filmy, když už obrazovku pár měsíců neuvidíme. Výstup je na autobusáčku pod vysílačem (ZOB Funkturm). Je tu hned metro (U2), ale nikoliv lístky do něj. Žádný přímý prodej, jen automaty, které ale neberou nové pětieurovky, ani cokoliv papírového vyššího a mincí moc nemáme. Vietnamci dole nerozmění, tak musím obíhat krámy a půlhodiny je fuč.

Letadlo nám odlétá až před půlnocí, tak máme pár hodin na prolezené berlínské klasiky, kor když tady Zuzu nikdy nebyla. Začínáme na zhola přebudovaném Postupimském náměstí s mrakodrapy. Podél zbytků Berlínské zdi se posuneme k nejslavnější stavbě – Braniborské bráně se sochou kvadrigy na vršku z konce 18. století. Jukneme před Reichstag a projdeme celou ulici Unter den Linden až k Alexander platzu. Na těch 3 kilometrech je pár muzeí a galerií v antickém stylu, Humboltova univerzita, katedrály, ale i všudypřítomné potrubí vedené horem jak v ocelovém městě.

Když už Německo, tak to chce nějakou německou specialitu. Ideální je v kečupu se topící dvojitý currywurst s hranolemi a tatarkou. Obcházíme velké Alexandrovo náměstí s televizní věží a komunistickými Hodinami světa, což je první stavba, kterou si pamatuju, když jsem byl před 30 lety poprvé za kopečky. Větším hitem pro náměstí je ale dnes večer kašna zalitá jarem.

Každou chvíli odsud odjíždí autobus s označením TXL na letiště Tegel. To není nejpříjemnější letiště na světě. Tři terminály, žádné židle a při odbavení koukají i do kalhot. Krovky z evropského kontinentu zvedáme ve 22:20. Tak za 4 měsíce jsem možná zpět.

AirBerlin (jednosměrka za 2800 Kč) má docela dobrý jídlo i nějaký alkohol se najde. Každý máme pro sebe třísedačku, tak brzo usínám. Což je docela škoda, protože nad Islandem zářily červené ohně lávy nedávno se probudivší sopky Bardarbunga.

Noc: letiště v Keflavíku

Doprava: bus Praha-Berlin 550, tram+bus Praha 24, metro 2.2€/jízda

Jídlo: double currywurst menu 5€

Celkem: 830 Kč + letenka 2800 Kč

12. 9. Zlatý trojúhelník – Pingvellir, Geysir, Gullfoss

Letadlo nás vyklopuje po půlnoci na hlavním islandském mezinárodním letišti v Keflavíku. Na území jeden a půlkrát větším než Česká republika žije jen 320 tisíc obyvatel (z toho přes 110 tisíc v hlavním městě Reykjavíku). Lidsky Island nikdy nepatřil k nejpřívětivějším zemím. Domorodci jsou často nerudní, a teď ještě pohlíží na cizince jako na ty, kdo je uvrhl do bídy, když se jejich banky zbláznily. Né náhodou je na turistických obrázcích pod heslem „setkání s islandskou pohostinností“ kopání turistů do zadku. Hlavu pomotá i pouhé hledání v telefonním seznamu, protože nemají příjmení. Dítě dostává místo příjmení jméno svého otce s příponou -dóttir (dcera) nebo -son (syn). Každý má dvě křestní jména a děti přebírají „příjmení“ z prvního křestního jména otce. Manželka po svatbě nemění nic.

sinfin.digital