Pochopit povolební trajektorii a dynamiku společenských nálad vyžaduje oprostit se od stereotypních výkladů politických dějů. Ano, jako všechny předešlé vlády, i ta Andreje Babiše se neobejde bez důvěry Poslanecké sněmovny. A taky ji nakonec, třeba na druhý pokus, nejspíš obdrží. Podstatné je ale něco jiného: Babiše de facto nezajímá, co na vládu řekne sněmovna, sestavuje ji pro lidi. Jeho cílem je pozvednout zemi a vládnout v zájmu veřejnosti.
Sněmovnou pohrdá, namítne tradiční politik a postěžuje si do televizních kamer, kterak s ním Babiš o vládě vlastně ani nejednal. Jenomže Babiš na to jde odjinud, a proto je taky úspěšný: základ jeho strategie spočívá v jednoduché metodě: na veřejnost se nechce a nebude obracet zprostředkovaně, skrze sněmovnu, nýbrž přímo. A pořád. Politika v tradičním pojetí ho otravuje a nudí, vlastně ji svým způsobem ani nerozumí. Jaképak dojednávání složitých kompromisů, vyvažování zájmů nebo dokonce manévrování připomínající ze všeho nejvíc vydírací praktiky. Je zvyklý na manažerské postupy a přímočaré jednání.
A řekněme si to narovinu. Babišova vláda může být v tomto punktu úspěšná. Ostatně první povolební šetření to potvrzují. Zatímco tradiční strany utvářejí povolební bloky, stále jedou v předvolebním strašení voličů před Babišem a některé z nich dokonce navrhují obstrukce při ustavení sněmovny, Babiš maká na vládě. A jen tak mimochodem, co si o dění v dolní komoře myslí, dostatečně prokazuje tím, že tam od voleb zavítal jen sporadicky. Za to na výjezdy do regionů si navzdory sestavování vlády udělal čas opakovaně.