Miroslav Šlouf: Příběh Zemanova politického dvojčete. Komentář Bohumila Pečinky

Bohumil Pečinka

Veřejnou sférou prochází různé slavné dvojice – Laurel a Hardy, Suchý a Šlitr, Simon a Garfunkel nebo Masaryk a Beneš. Nejslavnější českou polistopadovou dvojicí určitě bylo sociálně demokratické duo Miloš Zeman a Miroslav Šlouf. Druhý z nich dnes zemřel.

 

Zeman a Šlouf, to je partnerství, které trvalo od roku 1994 do prezidentské volby 2013. Pokud ne na principu přátelství, tak rozhodně vzájemné výhodnosti. Když se před pětadvaceti lety stal Miloš Zeman předsedou ČSSD, více než rok dělal opoziční politiku vesměs přes média.

Drsné výzvy na adresu vlády Václava Klause mu sice přinášely mírnou popularitu a titulky na prvních stranách novin, ale ČSSD jako taková příliš nefungovala a Zeman dělal řadu organizačních i politických přešlapů. A pak se seznámili.

Miroslav Šlouf, bývalý předseda socialistického svazu mladých a předrevoluční starosta Prahy 7. Po převratu pak krátce komunistický poslanec a především neúspěšný podnikatel, za nímž zůstala řada dluhů.

Současně člověk, který budoval sociální vazby mezi různými levicovými skupinami a hlavně: dokázal všechno zúřadovat. Jinými slovy, v politickém chaosu popřevratového Lidového domu se ukázal jako ten, který „nekecá a maká“, řečeno v terminologii Andreje Babiše. Na rozdíl od jeho ministrů (Ťok, Šlechtová) dokázal Šlouf nežvanit a věci skutečně dotahovat do konce.

sinfin.digital