Snaha být za každou cenu prudce ochranářský a ekologický je u ministra životního prostředí pochopitelná. Přesto působí komicky, když pan ministr nahlas prosazuje ušlechtilé myšlenky, které nemají z ekonomického hlediska sebemenší šanci na realizaci.
Planeta stále více trpí nedostatkem pitné vody a je módní vodou šetřit. Přesto je vždy, aby to nedopadlo jako s fotovoltaikou, dobré před nějakým superekonomickým ochranářským záměrem spočítat, zda je vůbec ekonomicky únosný. Poslední vize ministra životního prostředí Richarda Brabce je z ekonomického hlediska čirou utopií.
V pořadu Rozstřel pan ministr vysvětlil své úmysly. „Máme celou řadu plánů i s takzvanou šedou vodou, která odchází třeba z umyvadel a je možno ji opět po zpracování použít ke splachování WC. Splachujeme, stejně jako mnohé jiné evropské země, pitnou vodou, což je barbarství a v některých zemích, včetně třeba Izraele, kde vodou umějí šetřit, se to dnes považuje za něco nepřípustného. Žijeme ve vodním blahobytu, ten ale skončil.“