My lidé jsme během vývoje, který trvá statisíce let, dosáhli neuvěřitelných výšin a vzdálených hlubin země i vlastních schopností a dovedností a mnohými překonáváme vše živé, co existuje na této planetě. Jednou z oblastí, jimiž jsme výjimeční, je náš humor, nadsázka, vtip, tedy nástroje, které v našich útrobách vyvolávají pobavení, obveselení či smích. Otázka však zní, jak dlouho se budeme moci bez obav bavit.
Vtipem, humorem a smíchem, který je jimi vyvolán, se totiž může leckdo na druhé straně cítit dotčen, raněn, ba dokonce uražen, rozčilen, naštván anebo znechucen. Tak tomu prostě mezi lidmi bylo a je. Na rozdíl od dob minulých se však dnes řada věcí dříve obvyklých řeší udáním, stížností, trestním oznámením nebo soudní žalobou. Možná odpovíte, že se u nás naštěstí za vtip nestřílí, nicméně někdy se mi zdá, že následky bývají skoro stejně krvavé. Humor je zajisté koření poněkud individuální, protože chuť na ně, citlivost a oblíbenost je u každého jiná, a co se zdá být směšné jednomu, nemusí dobře pobavit ostatní. Co pobaví jednoho, nemusí vzbudit úsměv na tváři druhého.