Starosta Moskvy Sergej Sobjanin se rozhodl zanechat v historii svého města nezapomenutelnou stopu. V únoru ruské veřejnosti představil ambiciózní plán na stržení nejméně osmi tisíc dosluhujících bytových domů z éry sovětského vůdce Nikity Chruščova. Kvůli likvidaci domů, kterým se říká „chruščovky“, ale přijde o domov přes milion a půl lidí, což je zhruba 13 procent obyvatel ruské metropole. Řadě z nich přirostl jejich domov k srdci a za žádnou cenu se nechtějí smířit s tím, že by o něj měli přijít.
Pohled z jejího okna je krajně bezútěšný: po dvou obdobných domech zůstala hora trosek, která působí, jako by se místem prohnal hurikán nebo došlo k nějakému výbuchu bomby.
Takřka všichni její sousedé se už odstěhovali, ale ona zůstává, přestože jí město nabídlo náhradní ubytování. To však nechce přijmout, protože není uzpůsobené pro život na kolečkovém křesle, na něž je odkázaná její matka. A tak se snaží zvrátit rozhodnutí o demolici u soudu. Mezitím budovu odstřihli od plynu a v okolních opuštěných bytech rabují zloději.
„Fakt si myslím, že se radní snaží zabít vlastní lidi tím, že je takhle vyhání,“ posteskla si pětapadesátiletá Margarita Smurová reportérovi Washington Postu, zatímco ho vedla po schodišti opuštěným domem do bytu v pátém patře s výhledem na trosky.
Pro její rodiče, kteří se sem v roce 1965 přestěhovali ze sdíleného bytu, byl byt v osobním vlastnictví v čerstvě postaveném bytovém domě, šancí na nový život. Jeho nespornou výhodou bylo soukromí a také bohatá zeleň, která obklopovala budovu. Dnes je však „chruščovka“ mnohými Rusy spíše vnímána jako symbol stárnoucí sovětské infrastruktury, která dalece překonala svoji životnost.
