Ten svět byl pro desetiletého kluka naprosto nepochopitelný. V severokorejském pracovním táboře číslo 15 byli chlapci, často o mnoho let starší než byl sám, o dost nižší. „Kromě toho byli i kost a kůže, jeden z následků brutální podvýživy, která v táboře panovala. Neměli boty, místo oblečení jen pár hadrů. Vypadali hůř než žebráci,“ je první vzpomínka na převýchovný lágr Kang Cheol Hwana, který v táboře strávil své dětství.
Hwan měl smůlu. Jeho děda se kvůli kritice poměrů v roce 1977 znelíbil vládnoucímu režimu, ten ho proto nařknul ze špionáže pro Japonsko a poslal do pracovního tábora spolu i se třemi generacemi jeho rodiny. Včetně desetiletého Hwana.