Některé události nadcházejícího roku, k nimž na Blízkém východě bezesporu dojde, jsou jasné a předem dané: čekají nás volby v Libanonu, Iráku a v Egyptě, irácká vláda se bude muset vypořádat s výsledky referenda o vzniku samostatného Kurdistánu, pro nějž se vyslovilo 94 % hlasujících (Kurdů), v Saúdské Arábii budou uvedeny v život převratné společenské reformy, které budou mít na zemi zásadní ekonomický dopad.
Pak jsou tu ovšem události, které by potenciálně mohly vést ke krizovým situacím a o nichž se zas až tak často nemluví a nepíše. Ani my nemáme nijak v oblibě černé scénáře, ale v duchu oblíbeného anglického hesla „hope for the best, prepare for worst“ (doufej v to nejlepší, připrav se na nejhorší) přinášíme několik nepříznivých, ale naneštěstí poměrně reálných scénářů dalšího vývoje na Blízkém východě.
Otevřená cesta pro Írán – Izraeli na dosah
Šíitský Írán a jeho jaderný arzenál, jeho snaha o posílení vlivu v oblasti a soupeření s mocnou sunnitskou Saúdskou Arábií a otázka, kdo je tedy ten zlý vlk v domě (jestli vůbec někdo), to se probírá často. Tak něco, o čem se téměř nepíše: po porážce Islámského státu se Íráncům otevírá cesta přes Irák, Sýrii a Libanon až ke Středozemnímu moři. Šíitské milice operující ve všech těchto zemích mohou Teheránu posloužit jako páka na vlády v Bagdádu, Damašku i Bejrútu. Žádná z nich se Íránu v případě, že bude uplatňovat svůj politický, ekonomický a vojenský vliv nemůže postavit, aniž by riskovala násilí, odstavení od moci, nebo něco ještě mnohem horšího.