Když Tunisané vyšli v zimě roku 2011 do ulic a spustili sérii revolučních protestů známou jako arabské jaro, doufali, že se jejich životy změní k lepšímu. Sedm let poté je jim jasné, že doufali marně. Míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi dosahuje až 35 procent a mnohé Tunisany nutí jejich situace „jít za lepším“. Ke břehům Evropy to mají jen asi 150 kilometrů.
„Tunisko skončilo,“ tvrdí rezolutně pětadvacetiletý Omar Ajdí reportérům webu Al-Monitor když vystupuje na italském břehu. Není sám.
Evropa začíná pro Tunisany být opět až příliš lákavá. Zatímco za prvních osm měsíců loňského roku Itálie zaznamenala 1350 Tunisanů u svých břehů, jen v září jich přijelo 1400. A čísla se rapidně zvyšovala i v dalších měsících, jen v říjnu připlulo dalších 2800; celkem jich loni k italským břehům připlulo přes šest tisíc. Včetně padesáti osob nejspíš napojených na teroristickou organizaci Islámský stát.