Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

40 let od nejhorší letecké katastrofy v historii, při které na Tenerife zemřelo 583 lidí. Kdo ji zavinil?

40 let od nejhorší letecké katastrofy v historii, při které na Tenerife zemřelo 583 lidí. Kdo ji zavinil?

27. březen 1977 se zapsal do historie jako den nejhorší letecké katastrofy všech dob, která se stala osudnou celkem 583 cestujícím. Souhrou nešťastných okolností do sebe na letišti na Kanárském ostrově Tenerife narazila letadla americké společnosti Pan Am a holandského dopravce KLM.

Letiště Los Rodeos na Tenerife se stalo místem největší letecké tragédie, přestože nepatřilo k hlavním cílům leteckých společností vozících rekreace chtivé turisty na „ostrovy věčného jara“. V březnu 1977 však byla situace jiná. Kvůli bombovému útoku kanárských separatistů bylo uzavřeno letiště na sousedním ostrově Gran Canaria a lety byly přesměrovány právě na menší Los Rodeos. Mezi letadly, která byla v důsledku nečekané situace nucena změnit směr a dočasně přistát na Tenerife, byl i pár velkokapacitních Boeingů 747 Jumbo Jet. Jeden ze strojů patřil americké společnosti Pan Am, druhý nesl barvy holandského dopravce KLM.

Kolem páté hodiny odpoledne se mohla odkloněná letadla připravit ke startu do své původní destinace. Už tak napjatou situaci na přeplněném letišti Los Rodeos však komplikovala hustá mlha, která se krátce předtím vytvořila. I přes špatnou viditelnost se rozhodli dispečeři vpustit na jedinou ranvej dva stroje zároveň. Obří nizozemský boeing, kterému velel kapitán Jacob Veldhuyzen van Zanten, měl podle příkazů dojet na konec dráhy, tam se otočit a vyčkat na povolení ke startu. Za ním rolující jumbo Pan Am mělo opustit ranvej na výjezdu číslo tři a přesunout se na paralelní pojezdovou komunikaci.

Kvůli nepřehlednému značení americká posádka pod vedením kapitána Victora Grubbse sjezd minula a pokračovala na další odbočku. Mezi oběma stroji a řídící věží se vzápětí uskutečnila radiová komunikace, která však byla v některých, jak se záhy ukázalo klíčových, okamžicích nesrozumitelná a nejednoznačná. Zatímco letoví dispečeři měli za to, že na povel čekající posádce KLM pouze předali informace o letu, kapitán van Zanten byl přesvědčen, že dostal povolení ke startu.

Čtveřice motorů jeho Jumbo Jetu začala tlačit několikasettunový stroj stále narůstající rychlostí do mlhy před sebou. V té samé chvíli hlásil nic netušící pilot Pan Am věži, že dosud nedokončil manévr a stále se nachází na ranveji. Zprávu zaslechl i holandský palubní inženýr, který na ni kapitána upozornil. Ten však nepochyboval o správnosti svého konání a pokračoval ve startu.

V okamžiku kdy posádka amerického jumba spatřila v mlze světla letounu KLM, řítícího se proti ní, pokusila se svůj stroj stočit mimo dráhu. Rovněž Holanďané, kteří před sebou zahlédli obrysy překážky, se snažili katastrofu odvrátit. Kapitán se pokusil prudce zvednout svůj stroj, bylo ale už pozdě. Van Zantenův boeing zavadil svou dolní částí a motory o horní partii trupu amerického letadla, které se rozpadlo do několika částí. Holandský stroj ještě setrvačností pokračoval ve zhruba 150 metrů dlouhém skoku, na jehož konci se proměnil v hořící změť trosek.

Výsledkem srážky a následného prudkého požáru bylo 583 mrtvých. Tak vysokým počtem obětí během jediné události se katastrofa zařadila na první místo v tabulkách leteckých nehod. O druhém narození mohlo mluvit 61 osob z paluby amerického letadla, které se jako zázrakem zachránily.

Vyšetřovatelé označili za hlavního viníka srážky kapitána nizozemského letadla, který odstartoval, aniž by k tomu měl povolení. O tom zda byla skutečnou příčinou jeho počínání interference, která rušila radiové spojení a jejímž důsledkem byla osudová záměna povolení k letu za povolení ke startu, už lze jen spekulovat. Van Zanten spolu s ostatními třinácti členy posádky a všemi 234 cestujícími z jeho letounu nehodu nepřežil.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek