Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Adidas a Puma. Za vznikem slavných sportovních značek stojí hádka bratrů a trochu i Hitler

Mnozí jejich oblečení mají ve svém šatníku. Málokdo už ale možná tuší, že za zrodem dvou z nejznámějších sportovních značek na světě – Pumy a Adidasu – stojí bratrský rozkol, v němž nechybí milostná zápletka ani rozpory o Hitlerovu nacistickou Třetí říši. 

Dvacátá léta minulého století: od konce první světové války uplynulo několik let, ale její důsledky se na poraženém Německu stále velmi podepisují. Země je sevřená v kleštích tvrdých ekonomických sankcí a zmítá se ve vážné hospodářské krizi, která se projevuje všudypřítomnou nezaměstnaností a nekontrolovatelnou inflací. O práci přišla i matka bratrů Adolfa a Rudolfa Dasslerových, její prádelna v bavorském městečku Herzogenaurach zeje prázdnotou. Právě tady ale Adolf Dassler začíná po návratu z války – ve dvacátých letech minulého století – šít sportovní boty.

Začátky byly těžké, Adolf musel občas sáhnout i k materiálu, který našel v přírodě. Ale i když si lidé v časech nedostatku nemohou dovolit platit za vyprání svého oblečení, chodit v něčem potřebují. Adolfův byznys se tak utěšeně rozrůstal. Po třech letech si mohl dovolit přibrat k podnikání svého bratra Rudolfa a společně v roce 1924 založili společnost Gebrüder Dassler (Bratři Dasslerovi, pozn. red.).

Spolupráce bratrů zkraje šlapala jako dobře promazané hodinky. Adolf, sám sportovní nadšenec, boty navrhoval, Rudolf je prodával. Zpočátku vyráběli všechny druhy bot, skutečný průlom však přišel až s běžeckými botami. Adolf vymyslel do té doby nevídaný model, který sice vypadal tak trochu jako baletní špičky, na jejichž podrážku někdo přibil hřebíky, ale atleti si je nemohli vynachválit, protože jim poskytovaly, do té doby takřka nulovou, oporu.

Boty bratrů Dasslerových brzy nosila většina německých atletů, ve třicátých letech jejich věhlas překročil hranice. Obouvali je nejlepší sportovci té doby, včetně nejrychlejšího muže planety. Na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 v nich k nelibosti nacistického vůdce Adolfa Hitlera vyhrál americký černošský sprinter Jesse Owens čtyři zlaté medaile.  

Vzestup nacismu ve třicátých letech nemohl minout bez následků ani podnikání bratrů Dasslerových. Oba vstoupili do nacistické strany, což jim umožňovalo nadále provozovat podnikání. Zatímco navenek se jim dařilo, uvnitř rodiny povážlivě rostlo napětí.

„S bratrem jsme měli ideální vztah od roku 1924 do roku 1933,“ vzpomínal Rudolf už jako starý muž. „Pak se ale jeho mladičká žena začala míchat do obchodních záležitostí, ačkoliv jí bylo pouhých šestnáct a neměla žádné zkušenosti. A válka začala,“ citovala jeho slova Barbara Smitová, která o bratrech napsala knihu Tenisková válka.

„Válečným konfliktem“ neměl Rudolf na mysli druhou světovou válku, i když i ta se podepsala na vztahu mezi bratry. Rudolf musel narukovat a tak chod továrny spočinul výhradně na bedrech Adolfa. Rudolf odluku neustál, opakovaně utíkal od jednotky domů bez povolení, protože se bál, že ho bratr chce vystrnadit ze společného podniku.

Po válce spor mezi bratry vygradoval. Vedle přílišné horlivosti Adolfovy mladičké manželky do podnikání či rostoucí nedůvěře mezi bratry se spekuluje například také o tom, že důvodem rozkolu mohly být Rudolfovy pletky s Adolfovou manželkou či rozdílné postoje k nacismu.

Ať už bylo příčinou cokoliv, bratři se definitivně rozešli dva roky po skončení druhé světové války. Původní fabrika zůstala Adolfovi, Rudolf se přestěhoval za řeku Aurach a založil společnost „Ruda“, kterou o rok později přejmenoval na elegantnější „Puma“. Adolf také využil svého jména a založil firmu Adidas (Adi + das). Dělníci si museli vybrat, na jakou stranu se přidají.

Boj o zákazníka a nevraživost byly tak velké, že později rozdělily na dva tábory celé město. Každý měl své bary, své obchody i sportovní kluby. „Ale nebyla to krvavá válka nebo něco takové. Dělníci přirozeně žili a chodili nakupovat na svojí straně města,“ uvedl reportérovi Vice Sports místní kronikář Manfred Welker.

Bratři spolu dlouhé roky nemluvili. Říká se, že umřeli, aniž by se ještě potkali, to ale podle Smitové není pravda. Nakolik mezi nimi došlo k usmíření, se však těžko odhaduje. Když Rudolf krátce před svou smrtí v roce 1974 požádal bratra, aby ho naposledy přišel navštívit, Adolf odmítl. Sám zemřel o čtyři roky později. 

Určitá rivalita v městečku Herzogenaurach panuje dodnes, rozdělené tábory už jsou ale dávno minulostí. Obě společnosti se rozrostly do obřích rozměrů, mají pobočky po celém světě a většinu výroby přesunuly do levnějších lokalit. Herzogenaurach však navždy zůstane místem, kde se zrodily jedny z nejslavnějších sportovních značek na světě. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek