Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Arktida je plná toxické rtuti. Změna klimatu ji může uvolnit, varují odborníci

Arktida je plná toxické rtuti. Změna klimatu ji může uvolnit, varují odborníci

Vědci už dlouho dobu vědí, že klimatická změna a postupné tání arktického permafrostu uvolní do ovzduší větší množství skleníkových plynů. Nové poznatky ale vedou k tomu, že kromě plynů unikne do prostředí i velké množství rtuti, která se vůči lidskému tělo chová jako neurotoxin. 

Arktický permafrost, tedy stále zamrzlá půda, funguje jako ledový trezor – zadržuje totiž velké množství uhlíku. Kdyby se tento prvek dostal do atmosféry v podobě skleníkového plynu oxidu uhličitého, zřejmě by dále přispíval ke globálnímu oteplování. Permafrost neukrývá ale jen uhlík, kromě něj je možné najít i toxickou rtuť.

Podle odborníků se na Arktidě ukrývá přibližně 140 tisíc metrů krychlových rtuti. „Jen pro představu, je to dvakrát tolik rtuti, než ve veškeré ostatní půdě, oceánu a atmosféře dohromady,“ uvedl podle serveru Washington Post časopis Geophysical Research Letters. „V budoucnu dojde k tání permafrostu a určitá část rtuti se uvolní do životního prostředí, zatím ale nevíme, jaký dopad to bude na lidstvo mít,“ řekl spoluautor studie Kevin Schaefer.

Vědci provedli výzkum permafrostu napříč Aljaškou a následně odhadli, kolik rtuti by se mělo nacházet v Kanadě, Rusku a dalších severských zemí, ve kterých se nacházejí stále zamrzlá území.

Rtuť se v přírodě vyskytuje běžně, ale oblast kolem severního pólu je v tomto ohledu unikátní. Skrze kontaminovanou půdu se prvek dostává například do rostlin. V arktických oblastech ovšem odumřelá flóra zůstává v zamrzlé půdě a rtuť se tak uvolní právě až s táním.

Predikce ohledně tempa tání se mnohdy výrazně liší, otázkou ovšem je, kam „poputuje“ rtuť, která se uvolní. Někteří experti poukazují na to, že kromě uvolňování do atmosféry se může toxický prvek dostat přes oceány i do potravního řetězce a skrze mořské ryby až na naše talíře.

„Rozsah tohoto rizika je zatím neznámý,“ řekla pro Washington Post Sue Nataliová, která se na podrobné studii podílela. Poukazuje také na to, že nejlepším, i když dosti utopickým řešením, je zastavit tání arktických oblastí. Nataliová vidí šanci v efektivnějším využívání zelené energie.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek