Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Člověk byl snadno vydíratelný“. Jak se žilo homosexuálům za normalizace? Další díl Příběhů 20. století

1080p720p360p

Na obrazovku se v neděli dostává druhý film z dokumentárního cyklu Příběhy 20. století. Jmenuje se „Život s cejchem“ a přináší vyprávění dvou žen a jednoho muže. Prostřednictvím svých vzpomínek skládají před diváky obraz toho, jak vypadal život v normalizaci pro lidi s odlišnou sexuální orientací.  Film opět využívá materiál, natočený pro archiv Paměť národa.  

„Jediná informace o homosexualitě nebyla nikde, v novinách ani časopisech, protože za komoušů bylo přece všechno dokonalý, takže tohle neexistovalo,“ říká v úvodu dokumentu „Život s cejchem“ jedna ze zpovídaných.  Dokument režíroval Radim Špaček, scénář napsal Adam Drda.

Během filmu se divákovi před očima odvíjí příběh tří lidí – Františka Bloudka, Libuše Jarcovjákové a Jany Kociánové. Všichni mluví velmi otevřeně a výsledek nevyznívá bulvárně ani teatrálně, na diváka jen ještě silněji dolehne tíseň z tehdejší doby. Postupně je patrné, jak těžké situaci museli zpovídaní během husákovské éry kvůli své odlišné sexuální orientaci čelit. „Přiznat homosexualitu před okolím, znamenalo v době normalizace vystavit se četným potížím, neporozumění, opovržení a pracovně-právním důsledkům. Utajovat ji, to přinášelo život v obavách,“ shrnuje v dokumentu scénárista Adam Drda.

Příběhy 20. století
Druhý díl dokumentární TV série „Příběhy 20. století“, nazvaný „Život s cejchem“, odvysílá ČT2 v neděli, 10. září od 18.05 hod., reprízy pak budou v pondělí od 19.15 a ve středu v 18.00 na stejném kanále. Všechny díly budou ke zhlédnutí také v iVysílání na webu ČT.

„Člověk, který to neměl společensky vyřešené a nechtěl, aby se to o něm vědělo, byl strašně snadno vydíratelný,“ říká na obrazovce fotografka Libuše Jarcovjáková. „Byla tam až rodinná atmosféra,“ vzpomíná na podnik U Petra Voka, kde se homosexuálové a lesby během normalizace scházeli a ona tam mnohokrát fotografovala. „Nešlo tolik o balení, ale o to přijít a být na několik hodin sám sebou,“ dodává.

Obě ženy a muž mluví o zásadních momentech, kdy si svou homosexualitu uvědomili nebo o tom, jak svou orientaci hledali („Až vyrostu, budu mít práci a budu mít rodinu.“). Všichni se postupně zmiňují i o tlaku, kterému čelili ze strany většinové společnosti („Vždyť nejsi ošklivá, tak proč nemáš chlapa?!“). František Bloudek byl vyhozen z práce  - jeden z jeho partnerů totiž dostal syfilis a jeho lékař to neváhal oznámit Františkovu nadřízenému. Janě Kociánové „zařídil“ vyhazov kolega, kterého odmítla a jenž ji viděl obejmout jinou ženu. „Tak mně nedá a ženský dá!?“, prohlásil a Jana byla brzy bez práce. Dnes už těžko představitelné momenty, v době nesvobody realita.

„Vážím si všech, kteří v rozhovoru s námi vystoupili ze své komfortní zóny, protože pochopili, že to je kvůli svědectví o normalizaci důležité,“ říká jeden z režisérů cyklu, Viktor Portel. „Nejvíce v té souvislosti myslím právě na rozhovory, které dělal Adam Drda s lesbami a homosexuály. Nikdo z nich takhle obsáhle a otevřeně o svém životě do médií nikdy nemluvil.“

Ke konci dokumentu vypráví před kamerou Jana Kociánová: „Měla jsem takový sen, že přijdu někam žádat o zaměstnání, řeknu, že jsem lesbička a oni mi řeknou: No a co?... A to už se děje. Nám z toho obrovskou radost,“ říká. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek