Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Děti, které jsem zabil, mě chodí strašit ve snu, říká sniper. Svědectví od tureckých hranic jsou strašlivá

Děti, které jsem zabil, mě chodí strašit ve snu, říká sniper. Svědectví od tureckých hranic jsou strašlivá

Hluboký výdech. Zaměřit, zmáčknout spoušť. Hlasitý výstřel. Jít zkontrolovat tělo, které splasklo jako příliš rychle vypuštěný balón. „Občas zastřelím děti,“ přiznává hlasem postrádajícím intonaci Haron. „Nemyslete si, že mě to neštve. Je mi z toho nanic, smutno. Nemyslete si, že mě zabité děti nestraší v nočních můrách.“ Jsme v Kobani, kurdském městě na pomezí Turecka a Sýrie. Hranice světa, který lidé považují za civilizovaný, je vzdálená přesně padesát metrů.

Kobani. Ani ne padesátitisícové město v syrském Kurdistánu, které před třemi roky dobyli vojáci Islámského státu; Daeše, jak jim místní říkají. Poté kontrolu nad městem převzali Kurdové, kteří jej od té doby proti teroristům brání. I když síla Islámského státu na blízkém východě razantně klesla, v Iráku a Sýrii stále zůstávají asi tři tisíce bojovníků IS, stejně jako ohniska bojů.

„Ti lidé sem přicházejí vraždit ve jménu Islámu. Pokud je nezabiji já, tak připraví o život mě i mé lidi,“ začíná své vyprávění Haron, kurdský sniper z Kobani. „Jsem zde asi půl roku,“ vypráví sniper v dokumentu, který jej zachycuje v holičství v centru města. Místní mu projevují více respektu, než všem politikům západního světa dohromady. „Islámský stát útočí na civilisty, ničí všechno co jim přijde do cesty. Unášejí ženy, které pak prodají jako sexuální otrokyně,“ vysvětluje svoji motivaci v dokumentu, o kterém informoval server Atlantik.

Kobani připomíná ruiny. Boj o něj trval několik měsíců a pozůstatky konfliktu jsou lidem na očích dodnes. Ti, kdo zůstali, se snaží mementa války odstranit, ruiny zbořit a postavit nové domy, ale práce jde těžko a pomalu. O stabilitě v Sýrii se totiž stále hovořit nedá a cena stavebního materiálu roste závratným tempem. „Stavební materiál býval opravdu levný, stál pár babek. Až v poslední době masivně zdražil,“ říká Ibrahim pro server Syria Direct.

Aby však mohli lidé budovat nové město, je třeba právě mužů jako je Haron, aby je chránili před jednotlivými útoky. „Vím, že moje sny už nemají budoucnost. Je mi jasné, že se nesplní,“ říká v krátkém dokumentárním filmu režiséra Rebera Doskyho. „Chci ale lepší život pro příští generaci. Nikomu nepřeji zažít to, čím jsem si prošel já. Další generace si zaslouží lepší život, zejména děti," říká sniper.

Svoji práci popisuje s nadhledem. „Pokud někdo běží, tak musím střelit před něj, abych ho zasáhnul. A pokud vše spočítám správně, tak se dráha střely a toho člověka protnou,“ vysvětluje s tím, že pro snipera je důležité, aby byl dobrý v matematice. Spočítat ideální trajektorii ve chvíli, kdy je třeba zohlednit vzdálenost, rychlost cíle a sílu větru není jen tak.

„Poté, co je zastřelím, tak jdu zkontrolovat jejich těla. Někdy se ukáže, že to byly děti. Stejně bych ale neměl na výběr. Pokud bych nezabil já je, připravili by o život oni mě,“ popisuje. „Samozřejmě, že je mi z toho na nic. Že je mi z toho smutno. Jistě, že mě pak chodí strašit ve snech, v nočních můrách,“ říká Haron pro dokument.

Již brzy snad nebude jeho ochrany zapotřebí, podle mnohých již občanská válka v Sýrii, která si vyžádala za více než šest let trvání bojů statisíce obětí a miliony vysídlených, spěje ke konci. Ruský prezident Vladimir Putin ve středu oznámil dosažení totálního vítězství nad Islámským státem na obou březích řeky Eufratu v Sýrii a uvedl, že pozornost by se nyní měla zaměřit na politický vývoj v zemi.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek