Hluboký výdech. Zaměřit, zmáčknout spoušť. Hlasitý výstřel. Jít zkontrolovat tělo, které splasklo jako příliš rychle vypuštěný balón. „Občas zastřelím děti,“ přiznává hlasem postrádajícím intonaci Haron. „Nemyslete si, že mě to neštve. Je mi z toho nanic, smutno. Nemyslete si, že mě zabité děti nestraší v nočních můrách.“ Jsme v Kobani, kurdském městě na pomezí Turecka a Sýrie. Hranice světa, který lidé považují za civilizovaný, je vzdálená přesně padesát metrů.
Kobani. Ani ne padesátitisícové město v syrském Kurdistánu, které před třemi roky dobyli vojáci Islámského státu; Daeše, jak jim místní říkají. Poté kontrolu nad městem převzali Kurdové, kteří jej od té doby proti teroristům brání. I když síla Islámského státu na blízkém východě razantně klesla, v Iráku a Sýrii stále zůstávají asi tři tisíce bojovníků IS, stejně jako ohniska bojů.