Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dokážete rozeznat psychické týrání od přílišné starostlivosti? Toto jsou varovné signály

Dokážete rozeznat psychické týrání od přílišné starostlivosti? Toto jsou varovné signály

Psychické násilí, nebo neškodné škádlení? Hranice mezi vtipem a zraňováním partnera může být někdy velice tenká. Ten, který dokáže slovem ublížit, si přitom mnohdy ani neuvědomuje, co svými narážkami může vyvolat u svého protějšku. Jak tedy rozpoznat psychické domácí násilí a existuje způsob, jak se s ním vypořádat?

Psychické násilí se podle magazínu Psychology Today v možných důsledcích podobá tomu fyzickému. V mnohém je ale zákeřnější. Útoky, které zraňují psychiku druhého, se totiž často obtížně rozpoznávají. Problémem bývá také jejich prokázání. Nátlak nebo slovní vydírání se totiž většinou děje v soukromí a na rozdíl od ran nebo kopanců nezanechává viditelné stopy. O psychickém teroru tak často nemá šanci okolí vůbec vědět. A když se tak stane na veřejnosti, dokáže agresor své výtky zaobalit například příjemným tónem, nebo vtipem, takže ostatní nepoznají, jak moc mohou jeho slova ve skutečnosti zraňovat.

Stejně jako u fyzického domácího násilí útočník často viní z násilí oběť. Ta tak získává dojem, že si za své trápení může sama a že ho dokonce možná vyprovokovala. Tento častý postup agresorů roztáčí kolo psychického teroru, ze kterého se mnohdy nedá vystoupit. Oběť o sobě začne pochybovat, sníží se jí sebevědomí a začne být v podstatě nemožné, aby se proti tyranovi sama postavila. Dlouhodobé psychické násilí může také vést k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy, k depresím a chronickým bolestem.

Jak poznat „přílišnou starostlivost“ od emocionální tyranie? Existuje několik projevů, které už mohou s psychickým násilím hraničit. Měli byste zbystřit, pokud vás partner přehnaně kontroluje, chce přesně vědět, kam a s kým chodíte, nebo o čem se bavíte. Pokud se vás snaží i špehovat, třeba i na emailu nebo sociálních sítích, nejde většinou bezelstnou péči o vaši osobu. Pokud vám navíc protějšek omezuje i přístup k financím a případně vám peníze přiděluje, nemusíte už váhat. Žijete s tyranem.

S jakými dalšími projevy emocionální tyranie se můžete setkat?

Oponování

Partner nenaslouchá vašim argumentům a vše rozporuje. Ať řeknete cokoli, je to špatně. Může také odpovídat neustále ofenzivním NE a zabraňovat tak konstruktivní debatě.

Blokování

Tyran z ničeho nic dokáže utnout debatu a přechází na jiné téma. Často ukončuje rozhovor slovy jako „zmlkni“ a podobně.

Bagatelizování

Agresor znevažuje vaše problémy a nebere je vážně. Vysmívá se vašim emocím a trivializuje vaše pocity.

Popírání

Útočník popírá sliby, které v minulosti dal. Odmítá, že se některé konverzace odehrály a nebo si „nepamatuje“, co řekl. Nepamatuje si ani na to, že zvýšil hlas, a celkově o minulosti fabuluje.

Nad psychickým agresorem většinou nejde vyhrát logickou argumentací. Už z popisu výše je zřejmé, že argumenty a vysvětlování na něj nebudou platit. Nesnažte se proto s agresorem vést rovnocennou debatu. Do jeho obvinění a fabulací se můžete jen zaplést, když budete obhajovat sami sebe z přečinů, které jste nespáchali.

Způsobem, jak na slovní útoky reagovat je možnost brát je s humorem a snažit se je zlehčovat, stejně jako to dělá váš protějšek.

Někdy funguje také rázné utnutí celé konverzace způsobem „Přestaň se mnou takto mluvit“, „Nemluv se mnou takovým tónem“ nebo „Nezvyšuj na mě hlas“. Pomoci může také pohrůžka, že pokud se agresor neuklidní, nebude konverzace pokračovat a případně odejdete z místnosti.

Oběť se často nedokáže s agresorem vypořádat sama. Měsíce, možná i roky podrývání sebevědomí neumožňují najednou vzepnout síly a ohradit se proti psychickému týrání. Nejlepší je věc konzultovat s někým z rodiny, s kamarádkou, případně i se specialistou. Prostě s někým, kdo vám vrátí ztracené sebevědomí a podpoří vás ve snaze nenechat si už ubližovat.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek