Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Drsné přiznání patologického hráče: Lhal jsem každému, gambling se dá lehce utajit

Drsné přiznání patologického hráče: Lhal jsem každému, gambling se dá lehce utajit

Nebezpečné a návykové nejsou jen tvrdé drogy, alkohol nebo cigarety. Do úzkých může člověka dostat i hráčská vášeň. Stačí přitom jen málo, aby se ze zábavy sportovního nadšence stala aktivita, která jej může připravit nejen o peníze, ale také o život v tom smyslu, jak jej znal dosud. Cesta ven z bludného kruhu sázek a dluhů na jejich pokrytí se přitom hledá jen velice obtížně.

Reklamy sázkových kanceláří dovedou být podle přispěvatele britského listu The Independent Gavriela Hollandera velice přesvědčivé. Veselí mladí muži, kteří v reklamní kampani britské společnosti Ladbrokes táhnou městem a kromě pánské jízdy po hospodách si také občas vsadí na přilepšenou a skvěle se přitom baví, dostali i jeho.

„Šest let jsem byl gambler a svou závislost jsem tajil. Úhrnně jsem přišel o desítky tisíc liber, které jsem si nemohl dovolit ztratit, své rozkolísané finance jsem pokrýval z půjček. Celé noci jsem nespal, zíral jsem na monitor počítače, sledoval nějakou obskurní soutěž, která právě probíhala na druhém konci světa, a doufal jsem, že budu mít z čeho pokrýt své dluhy,“ přiznává Hollander ve své otevřené zpovědi.

Postupem času mu závislost zničila minimálně jeden vztah, odcizil se rodině a přátelům a ztratil zájem pracovat na své kariéře. Život mu ničily deprese, nedostatek spánku, stres a úzkost. Když měl špatný den, dokázal podle vlastních slov za den prošustrovat více peněz, než kolik si jich pracně vydělával celý měsíc.

Velkou Británií koncem dubna prolétla informace o středním záložníkovi celku Burnley z nejvyšší soutěže Premier League Joeym Bartonovi, který dostal osmnáctiměsíční zákaz sázení na sport. Hollander si je jistý, že jemu podobných je mezi vrcholovými fotbalisty mnoho, což před svým okolím úzkostlivě tají. To ostatně není na rozdíl od jiných závislostí nic tak složitého.

„Lhal jsem. Lhal jsem opakovaně a každému. Když jsem si odnášel svůj notebook večer do ložnice, říkal jsem lidem, že musím ještě dokončit nějakou práci. Pro své zarudlé oči a podrážděnost jsem si vymýšlel různé výmluvy,“ prozrazuje Gavriel Hollander. Na dovolené v Indii s přítelkyní tak tajně sázel na americký basketbal přes telefon, když právě seděli u snídaně, víkendové svatební veselí loni ve Varšavě zase strávil s mobilem v ruce.

„Víc než o čemkoliv jiném je to lhaní o studu. Lidé často popisují stud jako ‚spalující,‘ ale ten můj mě nespaloval, naopak mě učinil necitelným a strnulým. Dokud jsem sázel, můj tajný noční život online pro mě byl reálnější než moje práce, mí přátelé, mé vztahy. Soustředit se na něco jiného se stávalo nemožným,“ popisuje Hollander, jak plynuly jeho dny coby gamblera.

Přese všechno si přitom o sobě nemyslel, že má problém s hraním. Loni v létě se ale situace vyhrotila. Gavriel Hollander totiž spolu se sourozenci splácel hypotéku a série proher zapříčinila, že nemohl svým závazkům dostát. Byli to právě jeho bratr a sestra, kteří mu vyhledali charitativní organizaci Gamcare, která se specializuje na pomoc patologickým hráčům.

Dnes už Gavriel Hollander nesází, není ale schopen s jistotou říct, zda se dokáže pokušení ubránit i do budoucna. Díky odvykání ale získal odstup a uvědomuje si, jak nebezpečný svět kurzových sázek je. „Veřejnost má jen málo sympatií k fotbalovým milionářům, kteří své nezměrné bohatství utápějí v sázení. Ale majetek vás před touto závislostí neochrání. Pokud se mladí sportovci nemohou spolehnout na pomoc svých blízkých gambling zničí jejich život tak jistě, jako se mu to téměř povedlo s tím mým,“ uzavřel svou zpověď Gavriel Hollander.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek