Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Herecké kolegyně se snažily dostat Jiřinu Štěpničkovou na šibenici. Podívejte se, kdo výzvu podepsal

Herecké kolegyně se snažily dostat Jiřinu Štěpničkovou na šibenici. Podívejte se, kdo výzvu podepsal

Jiřina Štěpničková patřila ve své době nejvýraznějším postavám českého herectví. Svoji kariéru nastartovala už v roce 1930, když ve svých 18 letech nastoupila do Národního divadla. Ještě před válkou se ale rozhodla přejít do Divadla na Vinohradech, kde střídala jednu významnou roli za druhou. Právě tam ale její hvězdná kariéra končí, po Vítězném únoru se totiž atmosféra v divadle politicky rozdělila a proti Štěpničkové stanuly kolegyně, za kterými pevně stál tehdejší režim. Snahy kolegů pak Jiřinu Štěpničkovou stály nejen úpadek její kariéry, ale také kruté výslechy StB a téměř 10 let vězení.

Navzdory nelibosti svého tatínka se mladá Jiřina rozhodla studovat pražskou konzervatoř, ještě nedostudovaná už hrála v Osvobozeném divadle a v roce 1930 dokonce začala hrát v Národním divadle. Tam působila dlouhých šest let, svých vysněných rolí se ale nedočkala. Když se jí pak naskytla příležitost přestoupit do vinohradského divadla za talentovaným režisérem Frejkou, neváhala ani minutu.

Ještě před válkou se Jiřina Štěpničková uvedla i jako excelentní filmová herečka, debutovala po boku Huga Haase ve snímku Muži v offsidu. Když přišla druhá světová válka a do českých kin začaly proudit německé filmy, její role se zkomplikovala. Jako jednu z nejjasnějších hvězd se jí snažil německý film dostat na svojí stranu, marně. Štěpničková si na rozdíl od slavných kolegyň vždy našla cestu, jak nátlaku uniknout. Relativně šťastné roky po válce ale vystřídal komunistický puč.

„Když se Vinohradské divadlo stalo armádní scénou a jednostranně začalo pěstovat výlučně mužský repertoár, ztratila umělkyně bez přiměřených rolí půdu pod nohama a hodlala přejít do připravovaného Divadla Jindřicha Mošny, kde ji čekala titulní postava v Shawově Pygmalionu. Když se však plán tohoto divadla neuskutečnil, dala se svést k nerozvážnému kroku, jenž ji na léta vzdálil jevišti,“ cituje Vlasta Chramostová ve svých pamětech hereččina přítele Josefa Trägera.

Na popud pochybného dopisu se totiž Jiřina Štěpničková se svým malým synem rozhodla opustit stát. Situace v divadle i ve filmu se totiž začala komplikovat. Herecký talent už tehdy nebyl zásadním hlediskem a tak se například nepodepsáním spolupráce se Státní bezpečností připravila o filmové role. Dopis, který byl podle všeho jen součástí dobře promyšlené lsti, zval jménem režiséra Čápa známou herečku do Mnichova. Štěpničkové tak více méně nabídl východisko ze svízelné životní a profesní situace.

V roce 1951 se tedy definitivně rozhodla překročit hranice Československa a odejít na západ. To se jí ale nepodařilo, průvodce, který ji měl přes pohraniční lesy převést, zřejmě sloužil vládnoucímu režimu jako provokatér. Podle hereččiny kolegyně Vlasty Chramostové si měl na ramena posadit jejího malého synka a ona měla přes hranici nést jeho aktovku. Jak se ukázalo u soudu, v brašně měly údajně být dokumenty špionážního charakteru. 

Jiřina Štěpničková tak stanula před soudem, který ji vinil za pokus o opuštění republiky a přiřkl jí 15letý trest. Z pankrácké věznice se zanedlouho musela přestěhovat do nápravně pracovního tábora v Pardubicích. Tam musela strávit téměř 10 let života. Ven se dostala až poté, co státní orgány vyslyšely opakované žádosti o milost, které neúnavně podávala její sestra. 

Během plynutí hereččina trestu se ale za zdmi jejího domovského divadla odehrál ještě jeden velmi zajímavý příběh. Herci Armádního divadla sice museli oficiálně souhlasit s trestem pro svojí kolegyni, jedné z prokurátorek to ale bylo málo. Paní Matušínská se rozhodla do divadla přijít s rezolucí, která pro Jiřinu Štěpničkovou požadovala trest smrti. Tu podle režiséra Luboše Pistoriuse podepsala Světla Amortová, Soňa Neumanová, Světla Svozilová a Jarmila Švabíková. K přehodnocení trestu naštěstí ale nikdy nedošlo a text, který by ale ony čtyři herečky usvědčoval, se nikdy nenašel. 

Místo vrcholu kariéry se Jiřina Štěpničková musela vyrovnávat s těžkým osudem, přesto se dokázala k herectví vrátit, nic jiného ji ani nezbývalo. Návrat byl ale těžký, nejdříve působila v operetním souboru v Kladně. Do pražského Realistického divadla se jí podařilo přestoupit až v roce 1962. V něm ale hrála až do své smrti v roce 1985.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek