Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Horší než na skládce. Znečištění se nevyhnulo ani hlubokému Mariánskému příkopu

Horší než na skládce. Znečištění se nevyhnulo ani hlubokému Mariánskému příkopu

Mariánský příkop je s téměř jedenácti kilometry nejhlubším místem v mořích a oceánech země. Ačkoli se zdálo, že toto místo zůstane pro svoji nedostupnost dlouho nedotčené rukou člověka, ukazuje se, že je to omyl. Znečištění vody na jeho dně převyšuje i hodnoty v průmyslových oblastech nejznečištěnějších částí planety, uvádí portál The Economist.

Látky, které se do příkopu dostanou, se už ven nedostanou, a to i nebezpečné chemikálie. Studie týmu Alana Jamiesona z anglické univerzity v Newcastlu vyvrací tak teorie o tom, že lidský život nemá na prostředí v příkopu vliv. Zejména polychlorované bifenily využívané například při výrobě elektrických zařízeních nebo polybromované difenylethery, které se používají jako zpomalovače hoření, se mohou podle studie dostávat do těl organismů žijících v hlubinách příkopu.

Jamiesonův tým vyslal na dno Mariánského příkopu a zhruba deset kilometrů hlubokého příkopu Karmadec u pobřeží Nového Zélandu bezpilotní přistávací modul, který na dně zachytával různonožce, tedy druh korýšů žijících právě v hlubinách.

Modul shromáždil vzorky na deseti různých místech v hloubce v rozmezí od zhruba sedmi do více než deseti kilometrů pod mořskou hladinou. U korýšů pak britští vědci našli v nízké míře přítomnost polybromovaných bifenyletherů. Ovšem polychlorované bifenyly pak v tělech živočichů vykazovaly mimořádně vysoké množství.

Pro srovnání, v čistých pobřežních oblastech se bifenyly vyskytují v těle organismů ve výši maximálně jednoho nanogramu na gram tkáně. V případě nejznečištěnějších vod, jako je například řeka Liao v Číně dosahují bifenyly hodnoty kolem tisíce nanogramů. Různonožci z desetikilometrové hloubky pak vykázaly zhruba 500 nanogramů, v devíti kilometrech dokonce 800 nanogramů a v necelých osmi kilometrech pod hladinou naměřili výzkumníci neuvěřitelnou hodnotu 1900 nanogramů nebezpečné látky na gram tkáně korýše. Živočichové z příkopu Kermadec pak vykazovali úroveň chemikálií v těle o něco nižší, přesto znatelnou, a to od 50 do 250 nanogramů.

Proč právě v Mariánském příkopu je úroveň polychlorovaných bifenilů tak extrémní, není jasné. Důvodem by podle Alana Jamiesona mohl být severopacifický subtropický vír, který vynesl na povrch doslova ostrovy z odpadků. Miliony tun nejen plastů jsou proto zřejmě zdrojem těchto jedovatých látek.

Důsledky vysokého výskytu chemikálií v těle živočichů žijících na dně oceánu nejsou zatím příliš zřejmé. Polychlorované bifenyly u některých zvířat narušují například hormonální systém, způsobují také rakovinu.

Ekosystém na dně

I přes tmu, velmi nízké teploty a vysoký tlak jsou hlubokomořské příkopy domovem ekosystémů, stejně jako na jiných částech planety. Rozdílem je, že na mořském dně nejsou rostliny poháněné fotosyntézou, které jsou zdrojem příjmu potravy živočichů.

V mělčích částech oceánu přesto existují hydrotermální průduchy produkující látky, které jsou pak základem potravinového řetězce. Tyto průduchy podle dosavadních zjištění nedosahují pod hranici pěti kilometrové hloubky. Organické látky, které mohou sloužit jako potrava, se přesto i v těchto oceánských hlubinách vyskytují. Kam už sluneční světlo nedosáhne, klesají mrtvé organismy.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek