Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jejich rodiče byli sovětští špioni, oni o tom neměli tušení. Teď je zem, kde se narodili, nechce

Jejich rodiče byli sovětští špioni, oni o tom neměli tušení. Teď je zem, kde se narodili, nechce

Případ, který už léta plní titulní strany kanadských novin je tak neuvěřitelný, jako by byl zinscenovaný podle nějaké televizní show. Ve skutečnosti byl naopak inspirací pro režiséry. Ruští agenti KGB Elena Vavilová a Andrej Bezrukov ukradli jména mrtvým dětem a usadili se v Kanadě, která se měla stát jejich přestupnou stanicí do USA. Jenže páru elitních špionů přišlo do cesty zhroucení Sovětského svazu. Teď o svou budoucnost bojují jejich dva synové, které vychovali během své špiónské kariéry.

Bratři Tim a Alex na ten den nezapomenou do konce života. Scéna jako z akčního filmu: na letišti probíhá výměna špionů mezi Washingtonem a Moskvou. K hangáru přichází pár, stále ještě v oranžových vězeňských kombinézách. Jsou to jejich rodiče, kteří jim nikdy neřekli, kdo ve skutečnosti jsou. Agenti KGB, kteří přísahali chránit matičku Rus proti imperialistickým snahám Západu.

Toho chladného večera roku 2010 si konečně mohou upřímně promluvit o mnohém. Poprvé za celý život. „Sice už bylo pozdě, ale hovořili jsme pozdě do noci,“ vzpomíná Alex pro kanadský časopis Maclean's. „Pomalu jsme začali hovořit o jejich minulosti. Pochopili jsme jedno. Historky, které nám jako malým říkali, se skutečně odehrály. Jenom to bylo v Sovětském svazu a ne v Evropě nebo Severní Americe. Rodiče byli velmi otevření.“ Přiznává ale, že se svým bratrem Timem byli natolik chytří, že na některé otázky se vůbec nevyptávali. Tim s novináři mluvit nechtěl.

Don Heathfield a Tracey Foleyová, krycí jména elitních ruských agentů, byli již jako pár rekrutováni ruskou tajnou službou KGB. Podstoupili standardní výcvik a společně byli vysláni do Kanady. Jejich jména jim byla přiřazena podle jmen předčasně zesnulých dětí. Tehdy se to tak dělalo, americká i kanadská administrativa to nedokázala uhlídat. Kanada ale nebyla jejich cíl – tím byl věčný nepřítel Sovětského svazu, USA. Aby se tam však dokázali usadit, museli strávit nejdříve několik let v Kanadě. Aby do USA přišli s čistším štítem. Ano, KGB byla trpělivá. 

V roce 1988 přišel pár do Montrealu, o rok později přesídlili do Toronta. Krátce poté, v roce 1990, se jim narodil první syn – Tim. Jeho narození mohutně oslavovala i Moskva. Bylo to pro ní znamení, že agenti jsou věrní svému poslání, svému úkolu. Pokud by měli jakékoliv pochyby o svém poslání, jistě by potomka na svět nepřiváděli. 

Krátce poté ale přišel šok. Sovětský svaz se v roce 1991 rozpadl, agenti nevěděli, co mají dělat. Jejich velitelé je však ubezpečili – toto je role na celý život. Byznys jde dál, chovejte se jako normálně. Z Dona se tak stal rozvozce plenek a student večerní školy, dokonce se objevil v místních novinách jako příklad úspěšného byznysmana. Tracey byla v domácnosti a starala se o syna, kterému v roce 1994 přibyl bratr Alex.

Poté následovala léta cestování. V roce 1995 odjeli jako rodina do Francie, v roce 1999 se konečně dostali do USA. Když přijeli, lidé se často podivovali Donovu akcentu. „Nezní ani trochu jako Kanaďan,“ vzpomínají jeho spolužáci. Špión se však vždycky vymluvil, několikrát svůj přízvuk ospravedlnil tím, že chodil do přípravné školy v Československu.

Nakonec však vyšla pravda najevo. Jeden z přeběhlíků v tajné službě SVR, nástupce KGB, je udal a americká FBI je začala sledovat. Past definitivně sklapla na Timovy 20. narozeniny, 27. června 2010. „Nikdy jsem neměl pochybnosti o mých rodičích, nikdy se nedopustili něčeho, co by mi přišlo zvláštní, nevysvětlitelné,“ přiznává Alex ve svém prohlášení.

Až postupně mu všechno došlo, během scény výměny agentů jedné chladné noci roku 2010. Tvrdí, že spolu s bratrem rodičům nic nezazlívali. „Náš vztek je zaměřený na Kanadu,“ říká.

Nyní totiž zuří právní a etická bitva o to, zda je možné chlapcům přiznat kanadské občanství. Když si totiž nedávno zažádali o vystavení pasů, úřady jim suše oznámily, že je již za Kanaďany nepovažují. Podle názoru úředníků Kanaďany nikdy nebyli, protože se narodili „zaměstnancům cizí vlády.“ Běžně jinak platí, že dítě narozené na kanadské půdě automaticky získává občanství.

Mají děti pykat za hříchy svých rodičů? Zaslouží si kanadské občanství více než jiní, kterým úřady pas přiznali? „Byl pro mě šok, když jsem se dozvěděl, že kanadská vláda se snaží mě zablokovat od toho, abych získal právoplatné občanství, které si zasloužím,“ přiznává nyní Tim.

Odvolací soudy nakonec původní stanovisko zvrátily a občanství chlapcům přiznaly, nicméně vláda má nyní čas do 20. září, aby se odvolala k Nejvyššímu soudu. Kanadská špionská služba navíc staršího syna podezřívá, že o práci svých rodičů věděl a že ho vychovávali, aby šel v jejich šlépějích. On to odmítá.

„Tyto děti jsou oběti zpravodajských her a já doufám, že své občanství získají,“ říká Craig Sandler, rodinný přítel.

Rodiče obou dětí mezitím žijí v Rusku, otec pracuje v ropné společnosti Rosněfť, matka je poradkyní ve společnosti Norilsk Nickel. Ani jeden z nich nechce o minulosti mluvit.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek