Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jsou jedináčci jiní než ostatní? Podle vědců mají rozvinutější mozek, jsou ale labilnější

Jsou jedináčci jiní než ostatní? Podle vědců mají rozvinutější mozek, jsou ale labilnější

Jedináčci jsou rozmazlení chytrolíni, kteří ale ve skutečnosti nejsou v životě šťastní. Podobné předsudky se okolo dětí bez sourozenců nabalují už celá léta. Rodiče se jim mohou více věnovat, na druhou stranu bez sourozence jsou prý zvyklí žít samotářsky a část z nich má proto problémy se seznamovat. Dokáže ale skutečnost, že člověk vyrůstá sám, nějak ovlivnit rozvinutí jeho mozku? Čínští experti přišli se zajímavým zjištěním.

Výzkumníci z univerzity v Čchung-čchingu zkoumali 250 studentů, aby zjistili, zda jejich rodinná situace nějak ovlivnila stavbu jejich mozku. A překvapivě se dozvěděli, že ano. Co se týče IQ, nepozorovali výzkumníci mezi jedináčky a studenty se sourozenci výrazné rozdíly. Dost se ale lišila míra kreativity. Ti, kteří neměli bratra ani sestru, byli dle testů mnohem nápaditější.

A závěry potvrdil podle webu Quartz i následný sken hlavy. Jedináčci měli výrazně vyvinutější parietální lalok, ve kterém je centrum flexibility, představivosti a plánování. Výzkum ale odhalil i jejich hendikep, o kterém se v souvislosti s pověrami o dětech bez sourozenců mluví.

Děti, které vyrůstaly jen s rodiči a nemusely se dělit o pokoj ani hračky, mají výrazně méně vyvinutou prefrontální mozkovou kůru. Ta řídí emoce, spokojenost se životem i schopnost se seznamovat. Výsledky tak potvrzují, že jedináčci mají výraznější sklon být emocionálně labilní a samotářští.

Neschopnost se seznamovat pravděpodobně způsobuje skutečnost, že jedináček se nemusí o své věci nebo rodiče s nikým dělit. Jak vysvětlit vyšší kreativitu těchto dětí ale není jednoduché. Podle některých expertů je důvodem vyšší péče rodičů, kteří soustředí svoji pozornost pouze na jedno dítě a mohou mu tak dopřát více možností vyžití, kroužků, zájmů a podobně. Zároveň musí ale ti, kteří mají jen jednoho potomka, vše takříkajíc vsadit na jednu kartu a mohou mít také na jedináčka vyšší nároky než ty páry, které mají dětí více. Což může vést k vyšší snaze a potažmo vyšší kreativitě dítěte.

Představa, že děti, které vyrůstají samy, jsou jiné, se zrodila už před 125 lety ve studii Granvilla Stanleyho Halla. Ten tvrdil, že jedináčci jsou „permanentní zmetci“ a že být jediným dítětem je v podstatě nemoc.  

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek