S plnoletostí získají svobodu, ale většina z nich s ní neumí zacházet. V dětském domově vyrůstají ve vakuu a po jeho opuštění často ani neví, jak vyplnit složenku, nebo že by měly platit sociální a zdravotní pojištění. Děti, které jejich rodiče opustili, většinou po dovršení 18 let opouští dětský domov a přestože mají pocit, že jejich nová cesta povede už jen vzhůru, velká část z nich se naopak propadne na dno. Autorka Hana Ludvíková Muchová vytvořila unikátní časosběrný dokument Sbohem děcáku, který měl ve čtvrtek premiéru a divákům přibližuje osudy tří dětí, které měly po opuštění ústavu velké sny o vlastní budoucnosti a zjistily, že cesta k nim není vůbec přímá a jednoduchá. Film také odhaluje zásadní nedostatky v péči o tyto děti.
Režisérka, která je zároveň autorkou námětu i scénáře téměř pět let dokumentovala cestu ke skutečné dospělosti tří dětí. Zásadní zlom v jejich životech začal v 18 letech opuštěním dětského domova, jejich osudy se ale značně liší. Lukáš měl plány na kariéru v šoubyznysu jako hip hoper, Simona chtěla podstoupit změnu pohlaví a Jára si přál hlavně velkou rodinu. Jak ale můžou obstát v reálném světě, o kterém se často za zdmi dětského ústavu příliš nedozvěděli? Podle Ludvíkové Muchové by politici měli zvážit řadu reforem, které by lépe připravily obyvatele „děcáku“ na život tam venku.
