Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kořenářka z Majora Zemana, pro kterou chtěli trest smrti. Dramatický život Světly Amortové

Kořenářka z Majora Zemana, pro kterou chtěli trest smrti. Dramatický život Světly Amortové

Dcera sochaře Vlastimila Amorta se do povědomí veřejnosti dostala nejen jako filmová a rozhlasová herečka a divadelní pedagožka, ale také jako politička, která se za minulého režimu nebála dát svůj ryze prosovětský názor najevo. Proti její dobré pověsti mluví zejména to, že byla jednou ze čtyř hereček, které údajně podepsaly souhlas s trestem smrti pro úspěšnou herečku Jiřinu Štěpničkovou, na druhé straně ale stojí fakt, že za druhé světové války se nebála bojovat za svou vlast.

Světla Amortová se narodila v roce 1911 nedaleko Prostějova, část svého dětství ale prožila v Rusku. Přestože se jí nedostalo klasického hereckého vzdělání, nechala se soukromě doučovat a díky své píli a přímluvám se už ve 20. letech jako elévka dostala do činohry Národního divadla. Její další cesta ale vedla do holešovického divadla Uranie, kde získala stálé angažmá. Ještě před válkou pak prošla Divadlem Aloise Jiráska a na pět let zakotvila ve Slovenském národním divadle.

Právě v Bratislavě potkala svého budoucího manžela Karla Beníška, se kterým se zanedlouho vrátila zpět do Prahy. Tam se jí ale vedle hvězd jako byla Nataša Gollová, Hana Vítová, Adina Mandlová nebo Jiřina Štěpničková na slibnou divadelní kariéru nepodařila navázat a rozhodla se více věnovat rozhlasu.

Právě za okupace si ale prožila i velmi temnou stránku svého života. Už tenkrát prosazovala komunistické ideály a proti nacistické okupaci se spolu se svým manželem nebála postavit. Za jejich odbojovou činnost ale oba záhy doplatili a strávili v nacistických vězeních téměř dva roky. „Světla Amortová s mužem se vrátili nemocní, nejlepší léta byla za nimi,“ svěřila se Vlasta Chramostová ve své knize.

Hned po válce se ale rozhodla vrátit k práci. Po Městských divadlech pražských a Divadle 5. května se v roce 1951 usadila v Ústředním divadle československé armády, dnešním Divadle na Vinohradech, kde vydržela téměř tři dekády. Do filmu ale nezapadla tak, jak by si bývala přála. Od roku 1948 si sice zahrála ve více než třiceti filmech, mihla se například v historickém snímku Jan Hus nebo v komedii Hop - a je tu lidoop, k žádné zásadnější roli se ale nedostala. Její hlavní devizou se tak postupem času stal rozhlas.

Ve filmu se nijak zvlášť neprosadila, o to víc se ale zapojila do politiky. Hned po válce vstoupila do KSČ a nebála se nikomu dát najevo, k jakému politickému smýšlení se kloní. Kromě toho, že byla funkcionářkou Svazu československo-sovětského přátelství, stala se i zakladatelkou Svazu dramatických umělců a poslankyní Ústředního národního výboru hlavního města Prahy.

„Světla byla pro své militantní soudružství v souboru neoblíbená. Navíc neměla příjemnou ani snášenlivou povahu. Když ji ale přišly při nějakém představení pozdravit její bývalé spoluvězenkyně z nacistického kriminálu, pamatuju, že jí objímaly a ona celá rozkvetla.“ vzpomíná Chramostová.

Amortová se možná jako filmová herečka příliš neprosadila, její jméno ale ve filmovém průmyslu zanechalo poměrně silnou stopu. Když totiž v 50. letech začal režim tvrdě potírat i sebemenší nevoli vůči státnímu zřízení a začal konstruovat obludné politické procesy, došlo bohužel i na divadelní prostředí.

Když se úspěšná herečka a Světlina kolegyně z armádního divadla Jiřina Štěpničková neúspěšně pokusila opustit republiku, Amoertová jako jedna ze čtyř hereček podepsala prokurátorce souhlas s tím, že by měl být Štěpničkové za její přečin vyměřen ten nejvyšší trest. Což byl v komunistickém Československu trest smrti. Toho se naštěstí odsouzená herečka nedočkala, dlouhých devět let ale strávila v nápravném pracovním zařízení.

Své sympatie k tehdejší politické situaci a Sovětskému svazu nešířila jen jako soukromá osoba a členka strany a mnoha dalších sdružení, šířila je i jako pedagog na DAMU, kde vyučovala rozhlasové herectví.

Světla Amortová zemřela ve čtyřiasedmdesáti letech 14. března 1985. Její politická kariéra zářila mnohem více než ta herecká a nejspíš právě proto si od tehdejšího režimu vysloužila nespočet poct, mohla se tak pyšnit Řádem vítězného února, medailí J. K. Tyla, Řádem práce a Vyznamenáním za vynikající práci.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek