Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Málokdo vydrží měsíc, dělníci usínají únavou. Tajné svědectví z čínské továrny na iPhony

Málokdo vydrží měsíc, dělníci usínají únavou. Tajné svědectví z čínské továrny na iPhony

Absolvent New York University Dejian Zeng se na šest týdnů nechal potají zaměstnat v továrně Pegatron v čínské Šanghaji, kde desetitisíce dělníků kompletují pro americký Apple telefony iPhone. Na vlastní kůži tak zažil podmínky, kterým jsou dennodenně vystaveni zaměstnanci společnosti. Některé z nich ho doslova šokovaly. 

Před třemi lety se novináři britské BBC nechali stejně jako Zeng potají zaměstnat. Tehdy v továrně Pegatron zdokumentovali nelidské pracovníky podmínky, které po zveřejnění vzbudily pohoršení. Dělníci byli tehdy nuceni absolvovat až šestnáctihodinové směny, pracovali v kuse více než dva týdny, výjimkou nebyly nucené přesčasy či upření přestávek na obědy.

Pegatron se ocitl pod silnou kritikou, na níž reagoval příslibem, že vše prošetří a při zjištění nedostatků přijme nezbytné kroky. Svědectví Zenga svědčí o tom, že k určité úpravě pracovních podmínek zřejmě došlo, i tak se ale dělníci musí popasovat s náročnými poměry. Jaké to tedy je být v roce 2017 dělníkem v čínské továrně?  

„Strávil jsem 12 hodin denně v továrně, šrouboval jsem jeden šroubek do iPhonu,“ popsal Zeng pro Bussiness Insider. Pracovat začal v půl osmé večer, přičemž běžná pracovní doba včetně přesčasů trvala až 10, 5 hodiny, zbytek byl vyhrazen na jídlo a odpočinek. „Nudí vás to, protože děláte neustále jednu věc dokola,“ říká Zeng s tím, že dělníci si nemohou pracovní dobu krátit například posloucháním muziky, leckdy ani hovorem se svým spolupracovníkem. Po každých dvou hodinách byla zhruba 10 minutová přestávka, během které řada dělníků únavou usnula. Pokud si u toho lehnou, vystavují se nadávkám svého předáka a strhnutí části peněz z výplaty.  

Za měsíc práce si dělníci vydělají 3 100 čínských jüanů (cca 9 700 Kč). Do této částky už jsou však započítány přesčasy, které dělníci v dané časové období odpracovali. Podle Zenga se stává, že pracovníci mají přes 60 hodin přesčasů týdně. Jeden dělník mu také řekl, že pracoval i jedenáct dní v kuse. Pracovní týden obvykle trvá šest dní, volno dostávají pracovníci pouze v neděli.  

Podle Zenga pracuje v továrně zhruba 70 tisíc lidí, kteří jsou rozděleni do 7 komplexů, které se nacházejí v jednom areálu. Všichni musí nosit uniformu, kterou nafasují při nástupu – modrou čepici, růžovou košili, modré kalhoty a trepky. Každý dělník má k dispozici pouze jeden set. Do něho se převléká po příchodu do práce v určené místnosti, kde si musí odložit telefon, klíče a všechno kovové. Zeng si všiml, že někteří dělníci mají iPhony, většina z nich však má nějaký čínský model, protože telefon od Applu je pro ně příliš drahý.

Každý dělník nosí na krku identifikační kartičku, která mu umožňuje se pohybovat po továrně. K otevření dveří musí navíc projít testem v zařízení, které rozpoznává obličeje. V některých případech se bezpečnostní opatření ještě zpřísňují. Zeng uvádí, že když pracoval na kompletování iPhonu 6S, musel procházet bezpečnostním rámem.

Dělníci jsou nejenom pod drobnohledem, aby nevynesli nějaké citlivé informace nebo zařízení, ale jsou také vystavováni psychickému tlaku. Podle Zenga je běžnou praxí, že na ně na směnách předáci řvali. Co ho však šokovalo, byly sítě pod schody a kovové mříže na oknech, které jsou tam proto, aby dělníci zlomení enormním tlakem nepáchali sebevraždy.

Ubytovat se dělníci mohou v ubytovnách, které se nacházejí buď v areálu, nebo kousek od něho. Zeng bydlel mimo tovární komplex a do práce dojížděl 10 minut autobusem. Na nějaké soukromí mohou pracovníci zapomenout, v pokoji se Zengem bydlelo osm dalších lidí. Záchody a sprchy byly společné pro celé patro, takže je využívalo zhruba 200 lidí. Kouření i pití alkoholu je v ubytovnách zakázáno.

 

„Dělníci dělají obvykle dvě věci – buď zůstávají v pokoji a sledují filmy na telefonu, nebo jdou do internetové kavárny a hrají počítačové hry,“ říká Zeng. O volné neděli spousta z nich chodí na nedaleký obrovský trh, kde se obvykle odměňují za dřinu pečeným kuřetem, dají si pivo a povídají si s ostatními. Ve zbylých dnech jedí dělníci v některé z jídelen, kterou mají k dispozici v továrně. Na výběr mají z několika jídel. Nejlevnější byly dle Zenga nudle se zeleninou, které stojí 5 jüanů.

Většinu osazenstva továrny tvoří dle Zenga mladí muži mezi 18 a 30 lety. „Všichni jsou velmi společenští, velmi přátelští a mají zajímavý životní příběh,“ uvádí Zeng. Málokdo z nich ale vydrží pracovat v továrně déle než měsíc. „Neřekl bych, že jsou lidé pyšní na svoji práci. Někdy ale cítíte vzrušení. Většinou se tak děje na konci dne, když předák postupně odpočítává poslední kusy ke splnění normy. Dělníci se usmívají a mluví spolu. V takových chvílích se cítíte opravdu skvěle,“ uzavřel Zeng.    

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek