Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Milion zavražděných Židů stále zůstává bez jména. Jejich osudy možná nikdy nebudou známé

Milion zavražděných Židů stále zůstává bez jména. Jejich osudy možná nikdy nebudou známé

Osudy rozvrácených židovských rodin plní listy novin i knih už léta. Nových a dosud neobjevených příběhů ale zvolna ubývá s tím, jak stárnou pamětníci, kteří o nich mohou podat svědectví. O některých nacistických obětech se zřejmě svět už nikdy nedozví. O osudu více než milionu zavražděných evropských židů se stále nic neví. A naděje na vypátrání jejich příběhu klesá.

„Můj otec byl učenec. Stále ležel v knihách. Byl to ale i úspěšný podnikatel, který se dokázal postarat o rodinu,“ vzpomíná Giselle Friedmanová, která před válkou žila v československém Chustu. Naposledy otce Wolfa Friedmana viděla při vstupní selekci v Osvětimi. V říjnu v roce 1944 pak do ženské části tábora dle svědectví přišel někdo, kdo tvrdil, že má zprávu pro všechny z Chustu, kdo přežili. Muž se právě vrátil z práce v dolech a přišel říct, že zítra je chtějí odstranit. Druhý den zemřel v plynové komoře. Byl to Gisellin otec.

Zachycená svědectví jsou vítězstvím nad nacismem

Svědectví o jeho osudu nyní přišla Gisella za podpory televize BBC zaznamenat do izraelského památníku Yad Vashem, který se snaží sbírat osudy všech zemřelých šesti milionů židů. V současnosti má záznam o 4,7 milionu obětí. O těch ostatních se nic neví. Kdo byli, co dělali, nebo jaké byly jejich poslední chvíle. Jejich osudy mizí v propadlišti dějin tak rychle, jak odcházejí poslední pamětníci nacistických zrůdností.

„Každé nové jméno v naší databázi je pro nás důležité. Každý znovuobjevený osud, který můžeme zaznamenat, je pro nás vítězstvím nad nacisty, kteří se nás snažili vymazat z povrchu země,“ tvrdí ředitel Síně jmen v památníku Yad Vashem Alexander Avram.

Pomáhají pamětníci i nacistické archivy

Svědectví o obětech se do památníku dostávají dvěma způsoby. Jednak díky svědkům jako je Giselle Friedmanová, jednak díky nemnoha dochovaným dokumentům nacistů. Ještě před pěti lety se měsíčně objevilo dva tisíce nových příběhů, nyní číslo pokleslo na 1 600 za měsíc. Statistika potvrzuje trend – pamětníci vymírají. A s tím umírá i poslední možnost zachovat svědectví o více než milionu obětí nacistů, o kterých se zatím nic neví.

Památník se proto snaží upozorňovat veřejnost na důležitost zachycení osudu obětí. Pro jejich příbuzné bylo roky nemyslitelné a bolestivé o ztrátě rodiny mluvit. Poprvé dokázali na své blízké veřejně poukázat třeba až po 30 nebo 40 letech. „Když vyplňují informace o svých rodičích, dětech a příbuzných, může to na ně působit jako určitá forma terapie. Nemohou je sice důstojně pohřbít, ale mohou o nich podat svědectví, které zde zůstane navždy,“ potvrzuje Martin Auerbach, která v Jeruzalémě řídí organizaci Amcha, která pomáhá přeživším holocaustu.

Tři čtvrtě milionu zabitých dětí nemá jméno

V západní Evropě už Yad Vashem ví o identitě 95 % zemřelých Židů. Mnohem horší situace je na východě kontinentu. Nacisté zde často bez jakýchkoli záznamů likvidovali nebo posílali na smrt celé židovské komunity. Nezbyl nikdo, kdo by mohl podat zprávu.

Nejhorší je situace s identifikací dětí. V koncentračních táborech jich zemřelo 1,5 milionu. Jméno ale veřejnost zná jen u poloviny z nich. „To je jedna z nejsmutnějších věcí. Často tu máme příběhy lidí, u kterých je poznámka, že měli tři nebo čtyři děti. Jak se jmenovaly a co se jim stalo, už si ale většinou nikdo nepamatuje,“ dodává Avram.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek