Krutý, nelítostný, bezskrupulózní. Tak nyní celý svět vnímá současného krutovládce v Severní Koreji Kim Čong-una. Vždycky ale takový nebyl. Třeba v 90. letech, kdy anonymně studoval na státní škole na předměstí švýcarského Bernu. Spolužáci na něj vzpomínají jako na příjemného spolužáka, velkého basketbalového nadšence, který snad jen trochu moc rád vyhrával.
„Byl to dobrý kamarád, užili jsme si spolu spoustu legrace,“ vzpomíná nyní Joao Micaelo na svého spolužáka Pak Una. Kdysi spolu seděli v jedné lavici, teď jsou na opačných stranách zeměkoule – Joao zůstal v Bernu a živí se jako šéfkuchař, Pak Un odhodil své falešné jméno a stal se z něj Kum Čong-un, vládce Severní Koreje.
Původně přitom nic nenasvědčovalo tomu, že se z údajného syna zaměstnance korejské ambasády ve Švýcarsku vyklube diktátor, který bude na popraviště posílat bez mrknutí oka i své rodinné příslušníky. „Byl zábavný a hodně dětí ho mělo rádo,“ vzpomíná Micaelo. „Taky miloval basketbal, hrávali jsme spolu opravdu hodně.“
Jeden z rozdílů mezi Kimem a jeho spolužáky byly všechny hračky, které současný severokorejský vůdce měl k dispozici. Televize, video, playstation nebo celá kolekci basketbalových bot od prestižních značek. To mu ostatní děti musely závidět. Do toho měl budoucí diktátor celý revír sluhů – od soukromého šoféra, po kuchaře či učitele.
