Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Muž sedí 120 hodin týdně u Playstation, hraje i ve spánku. „Sony mě přehlíží, jinde bych byl celebrita,“ stěžuje si

Muž sedí 120 hodin týdně u Playstation, hraje i ve spánku. „Sony mě přehlíží, jinde bych byl celebrita,“ stěžuje si

Jeho revírem jsou videohry a jeho tempo je vražedné – jeden z nejzapálenějších hráčů mezi fanoušky konzole Playstation Haram Karim sbírá denně ceněné platinové trofeje. Týdně sedí před obrazovkou s ovladačem v ruce až 120 hodin. „Každý den bych rád skončil, ale jsem na tom příliš závislý, nejde to,“ svěřuje se Karim, který občas hraje, i když spí. Seznamte se s mužem, který svoji závislost dotáhl na úplně novou úroveň.

Nejdřív trochu teorie: Hráči, kteří mají konzoli Playstation, sbírají za plnění úkolů ve videohrách trofeje. Někdy jde jen o to danou hru dokončit, jindy je potřeba víc úsilí a úporná snaha splnit specifický cíl. Seznam podobných úkolů má každý titul, a když je hráč splní všechny, dostane platinovou trofej. A právě na jejich sbírání se zaměřuje Hakam Karim, který má v hráčském světě přezdívku Hakoom a na kontě má od roku 2009 už 1 200 platinových pohárů. Tedy úctyhodných 1 200 her, které hned několikrát prošel horem dolem.

„Jakmile jsem se tehdy dozvěděl o sbírání trofejí, byl jsem nadšený. Moc jsem chtěl soutěžit a být mezi nejlepšími deseti hráči. Jakmile jsem tu hranici překročil, věděl jsem, že se dostanu až na vrchol,“ tvrdí v rozhovoru pro web Eurogamer Karim, který byl teprve druhým člověkem, který hranici 1 200 trofejí překročil.

Plnění úkolů přitom mnohdy není nijak lehké. Karim ale přesto tvrdí, že má čas i na rodinu. „Každý den jdu do práce, pak přijdu domů, najím se a pak pár hodin hraju. Pak strávím nějaký čas s rodinou nebo jdu ven, přijdu a zase hraju. Pak jdu spát,“ popisuje svojí rutinu Karim.

Podle popisu se zdá, že jeho den je zřejmě nafukovací a že snad není možné, aby vše stihnul. Rekordman ale přiznává, že přece jen naplňuje některé předsudky o chorobných hráčích. „Dokonce když spím, tak občas nechávám hru běžet a nechám zmáčknutý ovladač tak, aby se můj pohyb neustále opakoval znovu a znovu. Získávám tak další potřebné body,“ svěřuje se hráč, který si prý konzoli někdy bere i do práce, když se nudí.

I když se sbírání trofejí stalo téměř smyslem jeho života, přesto není úplně spokojený. Kvůli získávání platinových odměn totiž musí hrát i hry, které jsou dostupné například jen v Asii, nebo ty, po kterých by vybíravý hráč pravděpodobně nesáhnul. Jako jeden z nejloajálnějších zákazníků si ale stěžuje, že prý necítí od firmy Sony, která konzole prodává, žádné uznání.

„Nikdy jsem neslyšel třeba jen Děkuji. Sony mě naprosto ignoruje,“ stěžuje si Karim. Naráží tak zřejmě na situaci u konkurenčního Microsoftu, který ze svých vrcholových hráčů dělá celebrity, vozí je na herní šampionáty a hrdě se k nim hlásí.

Přestože Karimova honba za platinovými poháry mu dle jeho slov dodává smysl života, i on občas uvažuje, jaké by to bylo s hraním skončit. „Každý den bych rád skončil, ale jsem na tom příliš závislý, nejde to,“ uzavírá rekordman. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek