Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nacisté pouštěli v Mauthausenu k umírání gramofon. Oběti do poslední chvíle nevěděly, že zemřou

1080p720p360p

Hrdinové umírají tiše. Platilo to i pro téměř 300 českých vlastenců, které zavraždili nacisté za pomoc parašutistům, kteří provedli útok na Reinharda Heydricha. 25. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen skončil život 262 žen, mužů i dětí, kteří se zapojili do odboje. Němci je zabíjeli barbarsky ranou do týlu a oběti do poslední chvíle díky přesvědčivé kamufláži netušily, že jdou na smrt. Každé dvě minuty klesl k zemi jeden mrtvý člověk.

„Byl jsem tam několikrát. Je to pro mě ale velice tísnivé. Mauthausen je totiž v nádherné předalpské krajině. Když ale vejdete do koncentračního tábora, jako by to na vás spadlo. Smrt je tam přítomná stále jako anděl zla,“ popisuje pro INFO.CZ Jaroslav Ort. Před 75 lety zde nacisté popravili jeho matku a babičku. Jeho dědeček z matčiny strany Jan Sonnevend pomohl zajistit parašutistům úkryt v chrámu svatého Cyrila a Metoděje. Nacisté ho zavraždili 4. září 1942 na Kobyliské střelnici.

Jaroslav Ort se svými dvěma bratry unikl nacistické zlobě po útoku na Reinharda Heydricha hlavně proto, že jeho rodiče byli rozvedení a vyrůstal v péči otce. Do koncentračního tábora, kde zemřela část jeho rodiny, nejezdí pravidelně. Letos při příležitosti 75. výročí smrti svých příbuzných ale do Mauthausenu opět jel i se svoji dcerou a její rodinou, která dlouhodobě žije v zahraničí.

Poslední chvíle v životě strávili čekáním na smrt v dešti

Po smrti zastupujícího říšského protektora Heydricha se začali nacisté mstít na českých obyvatelích. Vyhrožovali nejen potrestáním těch, kteří se aktivně zapojili do odboje, ale i zastřelením celé jejich rodiny. Po zradě Karla Čurdy, který poskytl jména parašutistů a udal mnoho odbojářů, u kterých se skrýval, Němci zatýkali celé rodiny včetně 14letých a 15letých dětí. Po věznění na Pankráci je pak většinou odeslali do Malé pevnosti v Terezíně, kde strávili několik následujících měsíců.

Celý příběh Jaroslava Orta si můžete přečíst zde.

Většinu odbojářů zatkli v červnu a červenci, stejně jako maminku Jaroslava Orta. V korespondenčních lístcích, které mohla jednou za měsíc poslat domů, svoji rodinu prosila, aby jí poslali vitamíny a teplé oblečení. Zatkli ji totiž ještě v letních šatech a v září a říjnu už jí v Terezíně byla zima. „Přestože jsme jí to všechno poslali, tak nic nedostala a bylo jí to asi velice líto, protože v jednom lístku píše, že nás o to tolik prosila a že jsme jí to neposlali,“ popisuje Ort.

V Terezíně zůstali zadržení odbojáři až do 23. října 1942. Ten den dopoledne je nacisté nahnali na nádraží v Bohušovicích nad Ohří, odkud se ve vagonech pro dobytek vydali na cestu do rakouského Mauthausenu. „Díky pamětníkům, kteří tábor přežili, vím třeba to, že když moji maminku s babičkou do Mauthausenu přivezli, čekali všichni celou noc před takzvaným bunkrem v dešti,“ popisuje Ort poslední chvíle svých příbuzných.

Nacisté pouštěli odbojářům k umírání gramofon

V sobotu 24. října 1942 začaly popravy. Odbojáři čekali seřazení venku a do bunkru je vodili po jednom. Vevnitř byli nacisté, kteří měli ve vězních vyvolat zdání lékařské prohlídky, aby se v posledních chvílích před smrtí odbojáři nevzpouzeli. Němci se zeptali vězně na jméno, možná i na prodělané nemoci. Poté mu řekli, aby se postavil zády k výškoměru. Za ním byl pod černou látkou schovaný voják se zbraní. Jakmile oběť přistoupila k výškoměru, útočník ji střelil do týlu.

Mrtvý ihned klesl k zemi a z druhých dveří, které vedly do krematoria, přiběhli vězni a odtáhli ho do vedlejší místnosti. Každému odbojáři věnovali nacisté přesně dvě minuty. Příchod, fingované měření, zastřelení a odklizení těla. V místnosti údajně hrál dle badatele Jaroslava Čvančary i gramofon, aby přehlušil střelbu nebo případný řev, aby je čekající venku neslyšeli. Většina z obětí ale netušila, že jde na smrt. Nevěděly totiž, že soud je v nepřítomnosti už 29. září a 5 října odsoudil k smrti. Maminka Jaroslava Orta Ludmila Ryšavá zemřela ve 12:02. Alespoň to stojí v úmrtním listu, který její rodina dostala z Mauthausenu.

Seriál článků a videí o operaci Anthropoid a o českém odboji za druhé světové války najdete zde.

Spolupracovníky parašutitů popravili nacisté v táboře ještě 26. ledna 1943 a 3. února 1944. Oběti heydrichiády si veřejnost připomíná každý rok při několika příležitostech. 27. května v den útoku na Heydricha, i 18. června při výročí smrti sedmi parašutistů v kryptě chrámu svatého Cyrila a Metoděje. Hlavní pieta se ale odehrává vždy kolem 24. října, kdy nacisté za jediný den popravili v Mauthausenu 262 českých hrdinů. Historikové Vlastislav Janík, Jaroslav Čvančara a Vojtěch Šustek organizují každoročně vzpomínkové akce. Jednou z nich je mše za zabité odbojáře v katedrále svatého Víta, která se letos konala už posedmé, a celebroval ji kardinál Dominik Duka. V den vraždy pak trojice badatelů pořádá pro příbuzné obětí už několik let zájezd do Mauthausenu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek