Pavlíně bylo devatenáct, když poprvé po jídle plánovaně zvracela. Začalo to snahou o zhubnutí. Byla sama a přišlo jí, že mezi „načančané městské holky“ nezapadá, proto začala držet dietu. Po několika týdnech hladovění to nevydržela, přejedla se a šla se vyzvracet. „A tehdy mi to v hlavě secvaklo a říkala jsem si: Ty vlastně nemusíš držet žádnou dietu. Můžeš se vždycky nacpat, a pak vyzvracet, to je super. Tam to začalo,“ popisuje žena, která si prošla peklem mentální bulimie. Tři roky se přejídala a zvracela, aniž by si toho někdo všiml. Nevěděl to přítel, rodina, ani nebližší přátelé. „Musela jsem si podle toho organizovat čas, aby mě u toho nikdo neviděl. Podle mě je to podobné, jako když je někdo alkoholik. Vždycky si najde nějaké místo a chvíli, aby ho u pití nikdo nenačapal,“ vysvětluje Pavlína, podle které stále silnější mediální tlak na „zdravé stravování“ dohání k poruchám příjmu potravy stále více lidí.
„Pocházím z menšího městečka. Chodila jsem tam na základní školu, do vedlejší vesnice jsem dojížděla na střední školu a po střední jsem odjela do města na jazykovku, kde jsem zůstávala přes týden a o víkendu jsem jezdila domů. Tam se to zlomilo. Já si myslím, že to bylo tím, že jsem se dostala ze svého známého prostředí a zázemí do velkého města, kde jsem pořádně nikoho neznala,“ vypráví pro INFO.CZ Pavlína Kubásková, podle které byla u ní spouštěčem bulimie změna prostředí a tlak okolí.
