Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nejmladší spolupracovníci operace Anthropoid. Čtyři statečné děti, které pomáhaly parašutistům

720p480p360p240p

Ještě jim nebylo ani dvacet a už se z nich stali hrdinové. Parašutistům v protektorátu pomáhala řada lidí hlavně z řad sokolského odboje. Do pomoci se mnohdy zapojovaly celé rodiny včetně dětí. Přestože vykonávaly spíše menší úkoly, jejich činy byly v mnoha případech rozhodující. Většina ze zapojených dětí ale svoji statečnost zaplatila životem. Třetí díl seriálu Anthropoid k 75. výročí operace se věnuje dětem českých odbojářů, které se aktivně zapojily do odporu proti nacismu.

Sokolské rodiny často nacistům vzdorovaly i se svými děti. Svěřovaly jim sice poměrně drobné úkoly, i ty ale znamenaly zapojení do ilegálního odboje a nebezpečí. Z dnešního pohledu se možná nabízí otázka, proč rodiče vystavovali děti takovému riziku. Je pravděpodobné, že takto o tom ale odbojáři vůbec neuvažovali.

Poprava celé rodiny bylo nacistické novum

„Rozhodně počítali s nejhorším. Určitě pro sebe, pro svoji rodinu možná z počátku ne. To, že nacisté začali vyvražďovat i rodiny podporovatelů a parašutistů, to bylo novinkou. Věta „bude popraven s celou svou rodinou“ se objevuje až po útoku na Heydricha. Všichni šli do odboje s tím, že je to může stát život. Ale podle mne nepočítali s příšernou zlobou a mstou, během které byly mučeny a vražděny jejich děti,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Jiří Padevět. Zda by se rodiče zachovali jinak, když by věděli, že nacistické represe dopadnou i na jejich děti, lze jen odhadovat.

Veřejné a přiznané vraždy dětí se navíc staly další novinkou, která byla do té doby nevídaná. Nacisté byli totiž po útoku na Heydricha v koncích. Neměli žádné stopy, které by je mohly vést k parašutistům, a potřebovali Čechům ukázat, že ve snaze najít Kubiše s Gabčíkem jsou ochotní překročit i hranice, které dosud překonávali jen potají.

Němci začali veřejně zabíjet 15leté děti

„Po atentátu Němci potřebovali vystrašit český národ, aby vydal útočníky na Heydricha, takže začali uveřejňovat popravy celých rodin, včetně nezletilých chlapců a děvčat. Jejich propaganda se pak ale dostala do schizofrenní situace, protože na jedné straně tvrdili, jak český národ nenávidí Beneše a emigranty v Londýně a na straně druhé denně uveřejňovali popravy desítek a stovek lidí se zdůvodněním, že jsou nepřáteli německé říše. Popravy 15letých a 16letých chlapců a děvčat začaly hned 28. května 1942 vyvražděním rodiny Stehlíkovy z Rokycan. Stehlíkovi byli zavražděni v Plzni - Lobzích, kde zastřelili rovněž jejich 15letého syna. Do té doby se tyto věci dělaly potají,“ popisuje situaci pro INFO.CZ historik Vojtěch Šustek.

I přes možné odsudky dnešních rodičů se ale určitě nedá říct, že by spolupracovníci své děti do odbojové činnosti tlačili. Přesné výpovědi nebo záznamy neexistují. Je ale pravděpodobné, že pokud odbojáři své potomky vychovávali k lásce k vlasti a sami jim dávali příklad svou odbojovou činností, mohli naopak děti své matky a otce prosit, aby mohli pomoci alespoň s něčím, tak jako dnešní děti chtějí pomáhat doma, aby se cítili důležité a potřebné. Zapojení nejmladší odbojáři často plnili úlohy spojek a kurýrů, protože nebudili pozornost. Zde jsou příběhy čtyř z nich.

Jindřiška zvládla vyšetřování gestapem, vaz ji zlomila až Čurdova zrada

Rodina Novákových patřila mezi přední podporovatele parašutistů. V den útoku 27. května 1942 se právě u nich bezprostředně po akci skryl Jan Kubiš.

Z místa útoku přijel na kole půjčeném od rodiny Smržových. Od výbuchu bomby měl poraněný obličej a krvácel. S kolem dojel až na Palmovku a odstavil ho na rohu ulic Primátorské a Slavatovy (dnes Zenklova a U Synagogy) u obchodu s obuví Baťa. Následně se vydal do bytu Novákových o několik stovek metrů dál, do Poděbradovy ulice, která dnes už nese jméno statečné rodiny Novákových.

Jindřiška NovákováJindřiška Novákováautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Marie Nováková Kubišovi poskytla čisté oblečení, protože měl od zranění zakrvácenou košili. Také poprosila svoji nejmladší dceru Jindřišku, aby šla vyzvednout odstavené kolo a dovezla ho domů.

Jindřiška přišla k bicyklu, u kterého ale čekala Anna Chladová, Žofie Čermáková a Františka Sedláková, která předtím viděla, že z kola sesednul člověk zraněný v obličeji a podle svých pozdějších slov chtěla jeho kolo pohlídat, než se muž vrátí. Ženám bylo podezřelé, že pro kolo místo muže přišla dívka a zeptaly se jí, proč kolo odváží. Jindřiška řekla, že kolo patří jejímu otci a odvezla ho nenápadně domů oklikou.

Ženy nicméně možná částečně ze strachu a částečně kvůli své upovídanosti udaly gestapu, že v den útoku na protektora viděli podezřelého zraněného muže a dívku, která odklidila jeho kolo. Němci proto 3. června 1942 zatkli v Libni 250 děvčat, která věkově odpovídala tomu, které ženy viděly kolo odvážet.

NovákoviNovákoviautor: Archiv Jaroslava Čvančary

V Petschkově paláci pak dívky musely chodit s kolem a ženy je ze zákrytu pozorovaly a pokoušely se identifikovat tu pravou. „Jindřiška byla mezi posledními. Přesto se neprozradila,“ potvrzuje Padevět, který Jindřiščin osud považuje za jeden z nejdojemnějších. Dívka tak gestapu unikla. Bohužel ne nadlouho.

Po zradě Karla Čurdy si pro rodinu Novákových 9. července 1942 přišlo gestapo. Celá rodina, kromě nejstarší dcery, která si vzala Němce, zemřela v Mauthausenu. Popravili i tehdy 14letou Jindřišku. 24. října v 11 hodin a 12 minut dostala ránu do týla.

Aťa Moravec prozradil úkryt parašutistů až po celodenním mučení

Utrpení, které zažil 21letý Vlastimil Moravec při celodenním vyslýchání gestapa, si asi málokdo umí představit. Jeden z předních spolupracovníků a snad i přátel parašutistů statečně čelil několikahodinovému zostřenému výslechu, než pravděpodobně vyzradil, že parašutisté se skrývají v kryptě kostela. Věděl to dobře. Sám tam za nimi údajně několikrát byl.

Vlastimil Moravec, kterému říkali Aťa, byl synem manželů Moravcových, kteří patřili k jedněm z nejbližších podporovatelů parašutistů. V jejich bytě byl dá se říct jakýsi hlavní stan, kde se jak parašutisté, tak zástupci českého odboje scházeli a radili. Aťa Moravec s Kubišem, Gabčíkem i dalšími parašutisty často chodil po Praze. Zajišťoval pro ně také rychlé kurýrní spojení.

Aťa MoravecAťa Moravecautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Nad ránem 17. června 1942 přišlo do bytu Moravcových v Biskupcově ulici gestapo. Doma našli Aťovy rodiče. Mamince Marii se podařilo při prohledávání bytu nějakým způsobem proklouznout na toaletu, kde rozkousla ampuli s jedem a zemřela. Otce Aloise Moravce Němci zatkli. Aťu, který byl zrovna mimo hlavní město, pak do Prahy přilákali falešným telegramem, ve kterém stálo, že jeho maminka těžce onemocněla.

Po zatčení následovalo kruté mučení. V některých zpracováních se dokonce objevuje detail, že během výslechu ukázali Aťovi uříznutou hlavu jeho mrtvé matky. „Neexistuje pro to sice písemný důkaz a pitevní zpráva paní Moravcové to neobsahuje, ale tohle by gestapo ani do protokolu nenapsalo. Samotné protokoly koneckonců často v tomto ohledu nacisté upravovali. Nikdy v nich nenajdeme přesný popis mučení,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Marek Melša a přidává podle sebe pravděpodobný scénář situace: „Na gestapu mu možná ukázali tělo jeho maminky a řekli „Tohle se může stát i tatínkovi“.“

manželé Moravcovimanželé Moravcoviautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Vlastimil Moravec vzdoroval neskutečnému mučení několik hodin. A chtěl tak možná dát parašutistům poslední šanci na únik. „Vlastimil Moravec byl zatčen 17. června ráno a úkryt prozradil až před půlnocí, takže skutečně odolával dlouhému mučení. Už jen to, jak dlouho vzdoroval krutému výslechu, byla podle mě velká statečnost. Těch několik hodin vzdoru mohlo mít velký význam, protože kdyby se čistě hypoteticky parašutisté včas dozvěděli, že došlo k zatýkání, tak mohli ještě z krypty stihnout utéct. Historie ale nezná: „kdyby“,“ dodává Šustek.

Po tom, co z Aťi a pravděpodobně další spolupracovnice Hany Krupkové nacisté vymlátili, kde se parašutisté skrývají, vyrazili na místo. Po několikahodinovém boji o kostel a kryptu přivedli do Resslovy ulice, kde před kostelem leželi mrtví hrdinové z krypty, i Aťu Moravce v poutech, který je musel identifikovat. Z radosti nad podařeným zákrokem proti „agentům-parašutistům“, jak je nacisté označovali, se pak stala těžko uvěřitelná věc.

„K. H. Frank měl dokonce v euforii, kdy po téměř sedmihodinovém boji byl kostel svatých Cyrila a Metoděje a posléze krypta dobyta, vykřiknout, že Aťa Moravec dostane milost a odměnu. A to za informaci o úkrytu parašutistů, kterou z tohoto statečného mladého muže dostali po velmi dlouhém a brutálním výslechu. Nicméně pak si to rozmyslel a Aťa byl podobně jako jeho tatínek nakonec popraven v Mauthausenu,“ vypráví Melša. Statečný Vlastimil, kterému bylo 21 let, zemřel se svým otcem 24. října 1942 v Mauthausenu jako většina českých vlastenců, která se zapojila do pomoci parašutistům.

Jan Milíč Zelenka následoval svého otce

18letý Jan Milíč byl synem učitele Jana Zelenky-Hajského, který pro parašutisty získával potraviny i další spolupracovníky. Otec Milíče pověřoval spíše menšími úkoly. Fungoval jako spojka. Svému strýci Václavu Zelenkovi například nosil velké markové bankovky, které parašutisté dostávali na cestu a které by při platbách v protektorátu vypadaly nápadně. Václav Zelenka pak bankovky měnil za menší přes svého známého v Legiobance.

Mrtvý Jan Milíč ZelenkaMrtvý Jan Milíč Zelenkaautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Nacisté dorazili do bytu Zelenkových 17. června 1942 kolem poledne. Doma byla Milíčova matka Františka Zelenková a otec Jan. Ten se však stihnul zamknout do koupelny, kde skousnul tabletu s jedem a před zraky gestapáků padl mrtvý k zemi.

Jan Milíč Zelenka v té době doma nebyl. O razii se dozvěděl, když byl na hodině angličtiny. Mladík předpokládal, že dříve či později by se do spárů Němců dostal i on. Nechtěl riskovat, že při krutém výslechu někoho vyzradí, a zvolil proto cestu, po které se několik hodin před ním vydal jeho otec. V Husově háji v Záběhlicích rozlomil ampuli s jedem. Našli ho náhodní chodci. Policisté pak podle občanské legitimace poznali, kdo je mrtvý mladík. Milíčova matka zemřela společně s ostatními odbojáři 24. října 1942 v Mauthausenu.

Miroslav Piskáček uklidil Kubišovo kolo do Vysočan

15letý Miroslav byl synem Piskáčkových, u kterých Jan Kubiš přespal den po útoku. Jeho úloha v celé situaci byla malá, přesto významná. Doplatil na ni životem.

Kubišovo kolo, které odklidila Jindřiška Nováková, stále zůstávalo na Palmovce. Václav Novák měl proto poprosit Piskáčkovi, aby mu pomohli bicykl odklidit. Piskáčkovi, kteří bydleli ve Vysočanech, pro kolo poslali svého syna Miroslava. Ten ho dopravil zpátky ke Smržovým, kterým patřilo a kteří bydleli několik metrů od jeho domova.

Miroslav PiskáčekMiroslav Piskáčekautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Miroslav s oběma svými rodiči zemřel ranou do týla 24. října 1942 v Mauthausenu.

Nacisté se zabíjení dětí nijak neštítili. Mezi oběti takzvané heydrichiády je nutné připočítat i stovku lidických dětí, které nacisté v rámci represí po útoku zplynovali. Mezi nacistická zvěrstva se pak může počítat také zabití několikadenní holčičky Jany Žizlavské. Byla neteří parašutisty Oldřicha Pechala z výsadku Zinc. Nacisté zavraždili 46denní Janičce oba rodiče, prarodiče i jejího strýce. Několikatýdenní miminko pak nechali zemřít hladem…

Všechny díly seriálu ANTHROPOID si můžete přečíst zde.

Fotografie z knihy Anthropoid byly použity s laskavým svolením autora Jaroslava Čvančary.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek