Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Nejradši bych se rovnou střelil do hlavy.“ Současníci vzpomínají na Adolfa Hitlera

„Nejradši bych se rovnou střelil do hlavy.“ Současníci vzpomínají na Adolfa Hitlera

O životě nacistického vůdce Adolfa Hitlera se toho napsalo a natočilo mnoho. Takřka osmihodinový dokumentární seriál filmaře Hermanna Pölkinga „Kdo byl Hitler“, který měl premiéru tento týden na filmovém festivalu v Mnichově, je však přesto unikátním počinem. Je totiž založený výhradně na svědectví diktátorových současníků  – jeho společníků, nepřátel, obětí i pozorovatelů. Co všechno o Hitlerovi řekli? 

„Byl maminčiným mazánkem a on jí zbožňoval,“ uvedl židovský rodinný lékař. „Když Adolf něco chtěl, dostal to – většinou na úkor ostatních,“ podotkla diktátorova sestra Paula Wolfová. Sama matka o svém synovi hovořila jako o někom výjimečném. „Je jiný než zbytek rodiny,“ tvrdívala o něm.

Příbuzní i učitelé měli na Adolfa jiný názor. „Všichni jeho příbuzní ho považovali za ztroskotance, který se vyhýbá veškeré těžké práci,“ vzpomínal na Hitlera jeho kamarád z dětství August Kubizek. „Byl rozhodně talentovaný, ale také nevyrovnaný. Nebyl to žádný násilník, ale byl považován za vzpurného. A nijak zvlášť se nenadřel,“ popsal svého žáka učitel francouzštiny Eduard Huemer.

„Nikdy jsem nepřišel na to, co způsobilo Hitlerovu fanatickou nenávist k Židům. Jeho zkušenosti s židovskými důstojníky z první světové války k tomu oc přispět nemohly,“ myslí si poručík Fritz Wiedemann. Hitler ale neprojevoval nenávist jenom k Židům. „Mohu bezpečně říct, že předtím než jsem odjel do San Francisca, jsem se dozvěděl, že Hitler chce během války odstranit postižené lidi – nejenom ty s nevyléčitelnými duševními chorobami. Odůvodňoval to tím, že jsou nadbyteční jedlíci,“ popsal diktátorovu krutost jeho pobočník Fritz Wiedemann.

720p 360p
Anthropoid VIII.

Stejně bezskrupulózní lidi Hitler aktivně vyhledával. „Měli jen jednu ctnost: poslušnost. Na příkaz museli udělat cokoliv. Hitlerovi „hnědokošílníci“ (oddíly SA, pozn. red.) byli rekrutováni z nespokojených a neúspěšných mužů všech společenských tříd, ambiciózních a zároveň naplněných závistí a nenávistí – připravení na vraždu i násilí,“ popsal německý dramatik Carl Zuckmayer sortu lidí, která Hitlera zkraje jeho vzestupu k moci obklopovala.

Hitler ale přitahoval i vyšší třídu. „Lidé z vyšších vrstev se chtějí dostat blíže k Hitlerovi. Můj dědeček měl pro takové proměnlivé lidi vlastní příměr: ‚Plivl jsi jim do očí a oni se tě zeptali, jestli prší‘,“ napsala v lednu 1932 německá židovská novinářka Bela Frommová.

Zaznamenány jsou i válečné roky. „Jsem přesvědčen, že Anglie ani Francie nepůjdou do války,“ prohlašoval Hitler před svými generály na Obersalzbergu v srpnu 1939. O dva týdny později napadlo nacistické Německo Polsko a krátce poté vyhlásila Německu válku Francie i Velká Británie.

„Hitler během války nikdy nenavštívil bombardované město,“ dosvědčil říšský ministr zbrojního a válečného průmyslu Albert Speer. „Vím, že spousta lidí má za to, že se Hitler po Stalingradu (přelomová bitva druhé světové války, pozn. red.) změnil. Já jsem to tak neviděl,“ uvedl seržant Rochus Misch, který působil ve vůdcově ochrance.

Byly ale chvíle, kdy se Hitler bál. „Spatřil jsem Hitlera, který se tázavě díval na moje rozrušení. Pak tiše řekl: ‚Linge, někdo se mě snažil zabít‘,“ řekl k pokusu o atentát na Hitlera z 20. července 1944, v němž Hitler unikl smrti jen o vlásek, jeho komorník Heinz Linge.

„Vím, že jsme válku prohráli. Mají navrch, to je zřejmé. Nejradši bych se rovnou střelil do hlavy. Ale my se nevzdáme. Nikdy. Můžeme padnout. Ale vezmeme celý svět  s sebou,“ svěřil se Hitler na konci prosince 1944 svému pobočníkovi Nicolausi von Belowovi. Tváří v tvář nevyhnutelné porážce spáchal nacistický vůdce 30. dubna 1945 sebevraždu ve svém bunkru v Berlíně.

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek