Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Neuvěřitelný příběh mladé Maddy. Lékaři jí dávali tři měsíce života, boj s rakovinou zázračně vyhrála

Neuvěřitelný příběh mladé Maddy. Lékaři jí dávali tři měsíce života, boj s rakovinou zázračně vyhrála

V říjnu roku 2015 lékaři 17leté Maddy Ritchieové diagnostikovali vzácnou formu rakoviny. Když jí doktoři oznámili, že má jen tři měsíce života, zhroutil se jí svět. Rozhodla se ale, že musí myslet pozitivně a právě její víra ji dostala z nejhoršího. Jak řekla pro server Unilad, kterému se svěřila se svým příběhem, „nebyla připravená zemřít“. Dnes o dva roky starší Australanka o své nemoci, během které procházela neuvěřitelným peklem, napsala knihu a věří, že se už rakovina nevrátí.

„Bylo to jen pár týdnů poté, co jsem dokončila střední školu. Přemýšlela jsem nad budoucností, když mi byla diagnostikována rakovina rabdomyosarkomu čtvrtého stupně,“ svěřila se serveru Unilad. Osmicentimetrový nádor se nacházel v její pánevní oblasti, jen pár centimetrů od močového měchýře, střeva a děložního čípku.

Poprvé si všimla, že je něco špatně, když nádor začal „vystupovat“ těsně pod kůži, která se začala zabarvovat do žlutofialové barvy. „Měla jsem také dýchací potíže, někdy jsem se dokonce nemohla vůbec nadechnout. Začala jsem ztrácet kontrolu jak nad močovým měchýřem, tak nad střevem. Jen stěží jsem dostala po schodech nahoru, neměla jsem žádnou energii,“ vzpomíná dnes 19letá Maddy.

„Pak byl nádor podroben biopsii a bohužel to bylo mnohem horší, než jsem si myslela. Byla jsem přesvědčená, že jde jen o nějakou cystu. Nikdy byste si nemysleli, že je to rakovina – proč zrovna vy?,“ popisuje své první pocity poté, co se dozvěděla diagnózu.

V tu samou chvíli jí lékaři také oznámili, že má před sebou pravděpodobně jen tři měsíce života a pouhou čtyřprocentní šancí, že to zvládne. Okamžitě podstoupila intenzivní léčbu. Nádor byl podle sdělení lékařů neoperovatelný, protože se nacházel příliš blízko důležitých orgánů.

Ničemu ze sdělení odborníků nechtěla uvěřit – prostě jen „chtěla přežít nebo žít o něco déle“. „Právě jsem opustila školu – místo, které jsem nesnášela a rozhodně jsem nebyla připravená zemřít,“ svěřila se serveru Unilad.  Během prvních tří týdnů náročné léčby ztratila téměř všechny vlasy. „Rakovina mi ukradla život, který jsem měla, a sebrala mi i to, jak jsem vypadala.“

První měsíce po oznámení diagnózy byly pro Maddy těžké. Každý den usínala se strachem, že už se ráno neprobudí. Jediné, co jí pomáhalo, byla meditace, kdy si představovala, jak její tělo útočí na zhoubný nádor.  

„Ten pocit byl nepopsatelný“

„Po téměř deseti týdnech intenzivní chemoterapie jsem dostala své snímky. Cítila jsem, jako by se nádor tak nějak zmenšil a už ani nevyčníval tak, jako dřív,“ vzpomíná na první chvilky úlevy. „Měla jsem pravdu, nádor se zmenšil o víc než polovinu. Můj doktor byl zmatený. Nikdy předtím neviděl tak obrovskou a rychlou reakci u takového druhu rakoviny,“ dodává.

„Z ramen mi spadla obrovská tíha. Smrt už na mě přestala číhat nebo čekat, minimálně prozatím. Ten pocit byl nepopsatelný.“ Výsledky vyšetření jí dodaly sílu pro dalších 13 měsíců intenzivní léčby, včetně šesti měsíců ozařovaní, které popisuje jako „možná jednu z nejhorších zkušeností“ v životě. V těžkém období, kdy sotva jedla, zhubla deset kilo a téměř čtyři měsíce v kuse prožívala neuvěřitelnou bolest, kterou „by si neměl projít žádný člověk“.

„V dolní části pánve jsem měla popáleniny třetího stupně, což způsobilo řadu komplikací. Moje ledviny začaly selhávat. Byla jsem vzhůru asi jen tři hodiny denně,“ říká Maddy s tím, že zbytek času byla omámená morfiem a dalšími léky proti bolesti. „Během léčby jsem chtěla asi desetkrát umřít. Rakovina je velmi izolující pocit – ostatní to nedokážou pochopit, pokud si tím sami neprošli.“

Celý její život se tehdy točil jen kolem pobytu v nemocnici a tím, kdy má podstoupit další léčbu. „Nenáviděla jsem nemocnici, bylo to studené a depresivní místo. Věděla jsem, že mi pomáhá, ale nemocnice jsou prostě hrozné,“ říká Maddy, kterou rozčilovalo vědomí, že má jen málo času a musí ho přitom strávit v posteli. „Byla jsem v podstatě zombie.“

Maddy věří, že se nemoc nevrátí

Těžké chvíle ji ale na kolena nesrazily a Maddy stále věřila, že nezemře. „Mysl je velmi silná věc. Nemyslím si, že bych tu dnes byla, kdybych nemyslela tak, jak jsem to dělala 90 procent času. Naslouchala jsem svému tělu, jedla jsem, co jsem chtěla, a dělala, co jsem dělat mohla. Snažila jsem se žít svůj život nejlépe, jak jsem v té době mohla,“ vysvětluje sílu pozitivního přístupu k životu. I na vypadané vlasy si rychle zvykla.

Ke konci léčby už ale byla vyčerpaná a podle svých slov se cítila, jako by „zapomněla, jak být normální“. Agresivní léčba jí způsobila předčasné selhání vaječníků, zřejmě tak nebude moct mít děti přirozenou cestou. „Mám naději, ale je velmi malá. Vždycky jsem chtěla děti. Cítila jsem, že je to součástí smyslu mého života a byl to vždycky můj sen,“ říká s vědomím, že pokud se nestane zázrak, může alespoň nějakému dítěti poskytnout nový domov.

Navzdory tomu, čím si Maddy prošla a prochází, neztrácí optimismus. „Teď se těším na budoucnost, samozřejmě ale s neustálými kontrolami. V následujících pěti letech mám ještě vysokou pravděpodobnost, že se nemoc může vrátit, ale opravdu věřím, že to tak nebude.“

Toho, co v posledním roce zažila, nelituje. „Nebyla bych tím, kým jsem dnes,“ vysvětluje. „Když se setkáte s tak strašlivým zážitkem, uvidíte život mnohem úžasnějším a hlubším způsobem,“ říká a dodává, že dostala druhou šanci. Začala proto vzdělávat mladé lidi o rakovině a o své nemoci také napsala knihu. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek