Vystrašený řev, vrčení motorů a pak už jen oslepující bílé světlo - přeživší atomových útoků popisují osudné dny na začátku srpna 1945 podobně. Mnozí z nich byli tehdy ještě dětmi. V troskách pak nacházeli své popálené rodiče a sourozence, kteří s kůží odpadávající od těla prosili o pomoc. “Nikdy nezapomenu na ten strašný pohled. Napůl spálená těla ležela na zemi, oční bulvy zraněným vypadávaly z důlků…,” popisuje Shigeko Matsumoto, který přežil bombardování ve městě Nagasaki, od kterého nyní uplynulo 72 let.
Bomby Little Boy a Fat Man se do japonských měst Hirošima a Nagasaki snesly 6. a 9. srpna 1945. Přes počáteční oslavy americké odplaty za útok na Pearl Harbor se téměř okamžitě začaly vynořovat pochybnosti o formě takové msty. V obou městech na přímé následky výbuchu a ozáření zemřelo mezi 200 až 250 tisíci lidmi. O osudu mnohých se přitom dodnes nic neví. Zmizeli, jejich těla se nenašla a jejich rodina stále doufá, že třeba někde žijí.
„Moje starší sestra zemřela hned při výbuchu. Dvě mladší sestry se vážně zranily a umřely den po útoku. Další sestru jsme našli v domě mrtvou. Rodiče jsem našla v protileteckém krytu s vážnými popáleninami. Za dva dny zemřeli. Bylo mi 20 a ztratila jsem najednou šest členů rodiny,” vypráví 92letá Kumiko Arakawová redaktorovi časopisu Time a dodává: „Každý den se modlím, aby moje vnoučata a pravnoučata poznala v životě jen mír.”
Mnozí přežili masivní výbuch jen díky oběti svých rodičů. „Americký bombardér B-29 shazoval nad Nagasaki letáky, že město 8. srpna lehne popelem. Armáda letáky ihned zabavovala, ale můj otec se k jednomu dostal. Postavil nám malý kryt, abychom se měli kam schovat. 9. srpna jsme chtěli vyjít ven, protože útok se neuskutečnil. Ale můj otec řekl: V Americe mají o den méně, víš? A sám šel do práce. Schovali jsme se proto v krytu ještě na jeden den. Kolem 11. dopoledne bomba dopadla. Přežili jsme. Setkali jsme se i s otcem, ale brzo začal trpět střevními problémy a vysokou horečkou. Vypadaly mu vlasy a na pokožce měl tmavé skvrny. Zemřel v úporných bolestech 28. srpna. Kdyby nebylo mého otce, byli bychom také spálení,” popisuje 83letá Sachiko Matsuová z Nagasaki, která byla v době výbuchu 1,3 kilometru od jeho epicentra.
