Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Operace Anthropoid byla hvězdnou hodinou našich dějin,“ tvrdí historik Jiří Padevět

„Operace Anthropoid byla hvězdnou hodinou našich dějin,“ tvrdí historik Jiří Padevět

Obdobím protektorátu se historik Jiří Padevět zabývá dlouhodobě. Před několika dny vyšla jeho nová kniha Dotek Anthropoidu, ve které kombinuje dobové dokumenty se svými prozaickými texty. O této "hvězdné hodině" našich dějin, kdy parašutisté provedli útok na Reinharda Heydricha, bychom podle něj měli mluvit neustále. „Jeden z tradovaných mýtů je, že Češi nemají skoro žádné hrdiny a že za války nejvíc udávali. Obojí je samozřejmě nesmysl. Chtěl jsem touto knihou vzdát poctu všem hrdinům a „obyčejným“ lidem, ať už to byli parašutisté nebo odbojáři,“ tvrdí v rozhovoru pro INFO.CZ Padevět.

V knize kombinujete dobové dokumenty, Vaše prozaické texty a úryvky z tisku včetně receptů nebo rad hospodyňkám. Proč právě tato kombinace?

Snažím se ukázat, že doba, která je z dnešního pohledu velice heroická, byla pro většinu lidí i přes nacistickou krutovládu vlastně běžná. Stanné právo tehdy samozřejmě zasáhlo úplně všechny, nicméně lidé dál chodili do práce, dál si doma vařili večeři a dál se milovali i nenáviděli jako předtím. Mnoha lidí se ty události osobně nedotkly, do jiných naopak narazily takovou silou, že jim to razantně změnilo život, nebo je to o život připravilo.

Obdobím protektorátu a konkrétně dobou kolem operace Anthropoid se zabýváte dlouhodobě. Proč právě tato část českých dějin?

Považuji operaci Anthropoid, a nemyslím jen Gabčíka a Kubiše, ale i činy pro širší veřejnost pořád neznámých podporovatelů a obyčejných lidí, za hvězdnou hodinu moderních českých dějin. Pro mě je to něco, k čemu bychom se měli vztahovat a na co bychom měli být hrdí.

Nová kniha Jiřího Padevěta Dotek AnthropoiduNová kniha Jiřího Padevěta Dotek Anthropoiduautor: Zbyněk Olmer

Dotek Anthropoidu vychází v roce 75. výročí operace. Je to záměr?

Je to spíše náhoda. Moje prozaické texty, kterých je v knize několik desítek, vznikaly celkem dlouho. Většinou je po jednom zveřejňuji na Facebooku a podobné prozaické texty píšu na celou řadu témat moderních středoevropských dějin. Z těch možná bude časem další podobná knížka. V určité chvíli jsem si řekl, že už mám pohromadě dost příběhů o době mezi prosincem 1941 a červnem 1942 a že jsou ty texty snad sdělné. Ale nepsal jsem je primárně pro tuto knihu.

Snažíte se v publikaci také upozornit na některé tradované lži, které se kolem tohoto historického milníku za roky různých beletristických a filmových zpracování nabalily?

Těch mýtů je spousta a stále se opakují. Nejčastějším je třeba přítomnost Josefa Valčíka na místě útoku, kde měl údajně dávat Kubišovi s Gabčíkem znamení zrcátkem. V knize Dotek Anthropoidu jsem se především snažil přiblížit dobovou atmosféru a doufám, že se mi to podařilo. Jeden z těch tradovaných mýtů totiž je, že Češi nemají skoro žádné hrdiny a že za války nejvíc udávali. Obojí je samozřejmě nesmysl. Chtěl jsem touto knihou vzdát poctu všem hrdinům a „obyčejným“ lidem, ať už to byli parašutisté nebo odbojáři.

Jan Kubiš a Josef Gabčík.Jan Kubiš a Josef Gabčík.autor: Foto Aha! – Martin Hurda a archiv Vojenského historického ústavu Praha.

Ve Vašich příbězích se často setkávají osobnosti, které se možná nikdy nepotkaly, nicméně žily ve stejné době nebo i na stejném místě. Proč právě taková spojení?

V jednom z těch příběhů vystupuje třeba Karel Höger, který tehdy natáčel na Barrandově Svatého Václava, ale s nikým z Anthropoidu se nikdy nesjpíše nesetkal. Žil v té době a na stejném místě, pár metrů od velkých dějin. To je další aspekt, který se snažím zdůraznit. Během každé důležité historické chvíle se odehrávají o pár ulic dál normální lidské životy.

V díle používáte i úryvky z dobového textu. Jak na útok na Heydricha reagovala nacistická propaganda?

Označovali parašutisty za zločince. Byli to pro ně teroristé. To příšerné sousloví „spáchali atentát“, které se bohužel objevuje i v současných médiích, je naprosto scestné. Propaganda se je snažila vydělit ze společnosti a ukázat, že jsou, stejně jako odbojáři, anomálií. Nacisté chtěli zdůraznit, že tady žádný odboj neexistuje, přitom spolupracovníků odboje byly tisíce. Nacistická propaganda tehdy pracovala vlastně velmi podobně, jako pozdější komunistická propaganda, když reagovala na Chartu 77. Nacisté chtěli odboj očernit a vyrvat je ze společnosti. Chtěli ukázat, že odboj je anomálie, která kazí budování šťastného zítřka a že většina po tom štěstí touží.

Reinhard Heydrich.Reinhard Heydrich.autor: Bundesarchiv

Komu byste Dotek Anthropoidu doporučil? Laikům, kteří o té době příliš neví, nebo nadšencům, kteří hledají nové informace?

Ta knížka je podle mě použitelná pro všechny. Pokud čtenář alespoň ví, že byl nějaký Anthropoid, tak ho snad knížka potěší. A nechci, aby to znělo nějak pyšně, ale myslím, že může fungovat i jako zajímavý doplněk k učebnici dějepisu. Myslím si, že by třeba mohla středoškolským studentům pomoci do této doby snáze proniknout a pochopit ji.

Z jakých pramenů jste při tvorbě díla vycházel?

Mám štěstí, že mezi mé přátele patří Vojtěch Šustek, který o Anthropoidu ví na základě dlouholetého studia archiválií asi nejvíc. Také jsem čerpal z práce historika Pavla Suka, který se zabývá médii, propagandou a všední realitou protektorátu. Velký podíl na kráse publikace má také výtvarník Robin Brichta. Bez povedené grafiky by samozřejmě publikace nebyla tak poutavá.

Nová kniha Jiřího Padevěta Dotek AnthropoiduNová kniha Jiřího Padevěta Dotek Anthropoiduautor: Zbyněk Olmer

Někteří tvrdí, že o Anthropoidu snad už nejde nic nového napsat. Chystáte něco dalšího s touto tematikou?

Na téma Anthropoidu v tuto chvíli už nic dalšího nechystám, nicméně si myslím, že je to něco, o čem bychom měli mluvit neustále. Podobně heroických chvil je možná v historii více, ale žádná není podle mne tak silná, jako tato.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek