Parašutisté měli v protektorátu i slečny, jejich úkol to ale neohrozilo, tvrdí historik

Aneta Černá

Pokud se mluví o parašutistech vyslaných z Anglie za druhé světové války, většina lidí si zřejmě vybaví pouze Jana Kubiše a Josefa Gabčíka z výsadku Anthropoid, jejichž úkolem bylo odstranit Reinharda Heydricha. Na území protektorátu ale seskočilo více než osm desítek speciálně vycvičených vojáků. Mezi nejúspěšnější výsadky se řadí skupina Silver A, která zpět do vlasti přiletěla stejným letadlem jako Gabčík s Kubišem. Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček s sebou měli vysílačku, díky které obnovili spojení s Londýnem a předávali důležité zprávy. Valčík dokonce pracoval jako číšník v pardubickém hotelu, kde obsluhoval gestapáky, aby se od nich dozvěděl důležité informace. Kromě plnění rozkazů se jim ale dařilo žít i normální životy. Byli to nejen vojáci, ale i mladí lidé. Snažili se žít jako ostatní a existují i nějaké náznaky o vztazích, které tady v té době navázali. Nelze je ale podezírat, že by to nějak ohrozilo jejich práci. Chodili ale do kina i ven se slečnami,” vysvětluje v rozhovoru historik Pavel Šmejkal, kterému nyní vychází průvodce Silver A, ve kterém zachycuje důležité příběhy a místa spojená s výsadkem a který navazuje na jeho rozsáhlejší publikaci Protektorátem po stopách parašutistů.

Proč jste si ke zpracování vybral právě operaci Silver A?

Společně s Anthropoidem jde o nejznámější výsadek. Je to zajímavá, známá skupina a osudy jejich členů jsou natolik rozdílné a barvité, že nevydají jen na průvodce, ale na román nebo film. Jejich příběh je napínavý od počátku až do konce. Měl jsem i osobní důvody. Po těch desítkách let, kdy se o parašutistech za komunismu nesmělo mluvit, se jim takto pokouším vzdát hold.

Komunisté chtěli, aby se na parašutisty zapomnělo. Bez jejich akce by ale Československo neexistovalo

sinfin.digital