Před padesáti lety vydal Zappa přelomové Absolutely Free, album vyjde v reedici na dvou LP

Minulý týden uplynulo padesát let od vydání dvou zásadních alb rockové historie. Média sice připomínala především Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band od Beatles, na vývoj populární hudby měla nemalý vliv také druhá řadová deska Franka Zappy Absolutely Free. Jeho synové v těchto dnech anoncují její reedici v rozšířené dvojalbové verzi. Deska byla svého času, a platí do vlastně dodnes, náročnou, vzrušující a revoluční nahrávkou tehdy sedmadvacetiletého Zappy a jeho kapely Mothers of Invention. Zappa si zde poprvé vyzkoušel to, co se pro něj později stalo klasickým poznávacím znamením: deska tvoří komplexní celek, v jistém ohledu posunula hranice toho, co může rockové album být.

Žánrově se album Absolutely Free pohybuje někde mezi psychedelickým popem, progresivním rockem a jazzem, její součástí jsou také zdánlivě chaotické a náhodné ruchy, zvuky, poznámky a průpovídky, které jsou ale – jak u Zappy bývalo zvykem – pečlivě aranžované. Desku lze označit také za politickou a sociální satiru. „Hudba je vždycky komentářem společnosti a ukrutnosti na pódiu jsou jistě daleko jemnější, než ty, které jsou naším jménem vedeny vládou,“ pravil tehdy Zappa po jednom z koncertů v New Yorku.

„Frank Zappa novou formu zpracoval do všech detailů. Na prvním albu jsou šokující momenty soustředěny do dvou ,abstraktních' kompozic, ale tady žijí vlastním životem v bludišti miniaturních instrumentálních pasáží. Najdeme tu útvary, které snesou označení ,písnička', ale většinou spíš vypadají, jako když někdo písničku zbourá a znovu ji postaví – a nepostrádá přitom originalitu a smysl pro humor, takže stěny drží pohromadě, ale dveře procházejí stropy, okna vedou do komínu a komíny mají tvar schodiště a spojují balkón se zahradou. Deska se pak poslouchá spíš takt po taktu a ne po tříminutových ,skladbách',“ napsal o desce znalec Zappovy tvorby Petr Dorůžka v legendární knižce Šuplík plný Zappy, která u nás vyšla ještě za normalizace a loni ji v reedici vydalo vydavatelství Volvox Globator.

Životopisec Franka Zappy Neil Slaven zase připomíná, že jedním z podstatných prvků alba bylo, že se do skladeb dostaly citace z vážné hudby. Pro posluchače, pokračuje Slaven, bylo tehdy nemožné rozpitvat tak záměrně složitou zvukovou koláž. „Právě tak se nedalo čekat, že jasnozřivě proniknou do důvodů, proč jsou koho kompoziční metody právě takové,“ dodává s tím, že to byl právě jeden z důvodů, proč mezi Zappou a jeho posluchači zela propast. Zappovi to mimo jiné umožnilo přecházet také veškerou kritiku.

„Pokud nerozumíte hudební teorii, nebo neznáte přesný původ tématu písně, nejste kompetentní to komentovat," říkával tehdy. Dorůžka upozorňuje ještě na jednu rovinu Zappova přelomového díla: v čase rozkvětu hippies, ze kterých si Frank Zappa nepřestal nikdy utahovat, byl jedním z těch umělců, kteří fungovali v roli sociální zdravotní služby. „Věřil totiž v prvořadou schopnost umění dávat věci do pořádku. A tím zároveň přesvědčivě vyvracel podezření všech, kdo ho měli za nihilistu,“ vysvětluje Dorůžka.

sinfin.digital